Svatý Martin přijíždí každoročně 11. listopadu na bílém koni. Končí tedy podzim a začíná zima a sněhová nadílka. Ačkoli takové tvrzení vlivem globálního oteplování již na dnešek tak nějak nepasuje, další součástí tradice přetrvávají.
Počátek svatomartinských tradic
Martin je původem latinské jméno a možná i samotné Martiny překvapí, že je odvozeno od Marta, tedy římského boha války. Přeneseně tedy znamená „válečník“. Samotné počátky svatomartinských tradic jsou spojeny s postavou jistého Martina z Tours (316/317–397), který byl především díky své misijní činnosti posmrtně označen za svatého. Už v 5. století biskup z Tours jménem Perpetuus přitom den Martinova pohřbu, který se konal 11. listopadu, stanovil za počátek 40 dní trvajícího předvánoční období půstu. Martinský kult má tedy počátky v Galii, odkud se rozšířil dále do Evropy.
Kde má svůj původ svatomartinská husa?
O tom, kdy se pečená husa stala na svátek sv. Martina hlavní součástí hodovní tabule, lze jen spekulovat. Na druhou stranu zmínky o ní lze nalézt už z období vlády prvního středověkého římského císaře Karla Velikého, který převážnou část života prožil v 8. století. Na našem území je tato tradice doložena až později, a to zhruba z poloviny 16. století v obci Radotice. Proč ale vůbec husa, a ne třeba svatomartinský králík? Existují dvě verze příběhu.
- Podle jedné tradice se měl Martin z Tours stát biskupem, což ale díky své skromnosti nechtěl a schoval se do husince. Situaci nechápající husy ovšem začaly kejhat, čímž úkryt nebohého muže prozradily a následoval trest, totiž pekáč.
- Druhá legenda praví, že husy svým kejháním rušily Martinovo kázání a opět nemohlo následovat nic jiného než pečínka. Inu, držet zobák se někdy vyplácí.
Další pokrmy a nápoje patřící ke svátku sv. Martina
Ke svatomartinské tradici samozřejmě nepatří jen husa, ač je tento zvyk asi nejrozšířenější. Její součástí jsou i další chutné pokrmy a nápoje. Naposledy se pořádně najíst a napít před obdobím půstu totiž nebylo od věci. V současné době sice už většina lidí postní období nedodržuje, ostatně půst se již před staletími přesunul do doby adventu, takže svatomartinský svátek neměl co zahajovat, ale tradice nacpaného břicha trvá nadále.
- Svatomartinské pečivo. Rovněž to patří k tradici již drahně let. Na svatého Martina se tedy pečou koláče a také rohlíčky, které mají (či by spíše měly mít) tvar koňské podkovy. Ano, vztahuje se to k pořekadlu, že Martina přijíždí na bílém koni.
- Svatomartinské víno. Ve vinařských oblastech bylo na svatého Martina zvykem ochutnávat nové víno. Svatomartinská vína jsou tedy první v novém ročníku. Ačkoli zrají pouze několik týdnů, jsou chutná a zároveň svěží.
Svatomartinské hody ve 3. tisíciletí
V minulosti bylo na svatého Martina zvykem odvádět vrchnosti , ale také klášterům a kostelům „suroviny“, tzn. vykrmené husy a víno. Dnes to již naštěstí neplatí. Svatomartinské hody mají ve 3. tisíciletí veskrze nenáboženský charakter, minimálně u nás. Neodmyslitelně totiž patří k oslavám konce podzimu a příchodu zimy. V současné době se navíc každoročně v různých městech po celé České republice konají veřejné svatomartinské hody. Pokud jste letos žádnou podobnou akci nenavštívili, určitě to zkuste změnit napřesrok.
