Tavené sýry jsou běžnou součástí našeho jídelníčku. Ač nemusí být vyrobeny z nekvalitních surovin a obsahují i důležité živiny, jde o problematickou potravinu.
Původ tavených sýrů
Člověk používá mléčné výrobky odedávna (v Přední Asii např. už téměř 12 000 let), ale tavený sýry se začaly vyrábět až na konci 19. století (viz níže). Důvodem jejich vzniku přitom nebyla chuť ani konzistence, ale trvanlivost. Šlo je totiž transportovat na delší vzdálenosti, aniž by je bylo nutné chladit, což v tehdejší době představovalo značnou úsporu starostí.
Výroba taveného sýra
Tavený sýr se vyrábí z klasických sýrů (a nemusí se jednat o odpad z jejich výroby), ale přidávají se do něj i další ingredience. Jde např. o mléko, smetanu, různé přísady (šunka, niva, zelenina) a samozřejmě i tavící soli, a to především fosfáty a citráty. Při výrobě se přitom používají tzv. tavičky, v nichž je „taveňák“ vyráběn při dost vysokých teplotách, načež se vychladí.
Tavené sýry z hlediska zdraví
Tavený sýr si mnoho lidí maže na chleba k snídani či ke svačině a často je jedí i děti. Nelze ovšem zastírat, že se jedná o dosti problematickou potravinu. Ačkoli nemusí být nutně vyráběna z nekvalitních sýrů a obsahuje i účinné látky, rozhodně byste ji neměli konzumovat příliš často. Třeba už proto, že se při výrobě zahřívá na vysoké teploty, čímž jsou obsažené živiny ničeny.
Přidáním tavících solí se navíc zvyšuje obsah fosforu a sodíku, což není právě ideální. Jistě, tyto mléčné výrobky obsahují i vápník, jenže další přítomné látky organismus silně zakyselují, což v dlouhodobém hledisku řeší naše tělo tím, že z kostí vyplavuje nejzásaditější minerál. Tím je právě vápník! Tavené sýry zkrátka patří mezi průmyslově velmi upravené potraviny, které zdraví obecně neprospívají. Navíc obsahují i nezdravé mastné kyseliny a syntetická aditiva.
Zajímavosti o tavených sýrech
- Tavené sýry v podstatě existují od roku 1911, kdy je ve švýcarském Thunu začala vyrábět firma Gerber. Pokusy o jejich výrobu sice existovaly už od konce 19. století, ale kvalitní výrobky spatřily světlo světa až pár let před 1. světovou válkou.
- Evropa měla na počátku 20. století nadprodukci sýrů a chtěla je vyvážet za Atlantik. Jenže díky nedostatku chladírenských lidí dorážely do Ameriky přezrálé, tedy znehodnocené. Švýcaři Walter Gerber a Fritz Stettler tento problém ovšem konečně vyřešili.
- Na našem území začala výroba už v roce 1923, přičemž dnes u nás se z celosvětového hlediska konzumují téměř nejčastěji (možná i díky nízké ceně), což není příliš dobře.
- Není samozřejmě nebytně nutné tavené sýry ze svého jídelníčku vyřadit úplně, měli byste je ale výrazně omezit.
- Tavené sýry mažeme na chleba (často dětem). Jenže tato kombinace nemá takřka žádnou výživou hodnotu a může nám dokonce škodit.
Bílé pečivo je u nás stále velmi rozšířené. Takřka však postrádá výživovou hodnotu
