Pro některé lidi je mlaskání a srkání u jídla noční můrou, pro jiné komplimentem. Tato rozpolcenost může mít překvapivě i genetické základy. Zjistěte, proč někoho tento zdánlivě nevinný zlozvyk dohání k šílenství.
Pro někoho je zvuk žvýkání nebo srkání nápojů při jídle nevyhnutelnou součástí stolování. Nicméně pro lidi trpící misofonií mohou být tyto zvuky nesnesitelné. Misofonie označuje neurologickou poruchu způsobující nadměrnou citlivost na specifické zvuky, které jsou nejčastěji spojené s jídlem, ale může jít i o zvuk stříhání nehtů, popotahování nosem, kýchání nebo i mluvení.
Zachary Rosenthal, profesor psychologie na Dukeově univerzitě, popsal pro CNN misofonii jako „nenávist ke zvuku“. Pro některé jedince to znamená, že když slyší někoho hlasitě žvýkat, cítí se, jako by byli v blízkosti divokého zvířete, a spouští se v nich reakce typu „bojuj, nebo uteč“.
Na vině jsou zrcadlové neurony
Vědci z univerzity v Newcastlu ve svém výzkumu odhalili, že lidé trpící misofonií mají v neuronové síti silnější propojení mezi částí mozku, která zpracovává zvuky, a takzvaným premotorickým kortexem zodpovědným za ovládání pohybů v ústech a hrdle.
Když výzkumníci lidem s misofonií v rámci experimentu pustili zvuky mlaskání a srkání, část mozku ovládající svaly v ústech a hrdle se přepnula do pohotovostního režimu, jako by sami jedli či pili.
Výzkumníci se domnívají, že klíčovou roli mohou hrát zrcadlové neurony. Ty se aktivují nejen tehdy, když sami vykonáváme určitou činnost, ale také, když vidíme někoho jiného, jak ji provádí. To znamená, že když vidíme někoho žvýkat nebo srkat, naše mozkové neurony mohou začít simulovat tyto akce, což vede k intenzivnějšímu vnímání zvuků.
Jídlo nevnímáme jen chutí
Naše chuťové buňky mohou vnímat pouze několik základních chutí, ale to, co vnímáme jako celkovou „chuť“, je často ovlivněno naším čichem a zrakem. A výzkum z roku 2017 ukazuje, že i sluchem. Experimenty provedené Youssefem a týmem z Oxfordské univerzity ukázaly, že lidé, kteří při jídle polévku srkali, ji označili jako chutnější než ti, kteří ji jedli „normálně“.
Důvodem, proč se „srkajícím“ osobám zdála chuť polévky bohatší, může být částečně i větší zapojení sluchu díky zvukům vydávaným při mlaskání a srkání. Chuť může ovlivnit také kyslík, kterého se při srkání dostane do úst více.
Srkání ve světě
Zatímco smrkání je v Koreji považováno za urážlivé a zívání a žvýkání žvýkačky za neslušné, mlaskání a srkání při konzumaci nudlí vyjadřuje, že vám jídlo chutná, a jsou považovány za kompliment. Web Facts and Details uvádí, že v některých situacích obzvlášť hlasité mlaskání znamená, že jste dojedli.
Některé restaurace se v době oběda rychle zaplní a spustí se obrovská kakofonie mlaskání a srkání, načež se po deseti nebo patnácti minutách všichni zvednou, odejdou a restaurace je opět tichá.
Srkání je nejvyšší formou lichotky také v Číně, v Japonsku a na Tchaj-wanu. V Thajsku můžete nudlovou polévku též srkat, ale ne příliš hlasitě. Singapur, Hong Kong a Filipíny jsou silně ovlivněny západními zeměmi a srkání je zde obecně nepřijatelné.
Zdroj: CNN, Facts and Details, Sukhbinder Kumar, The Motor Basis for Misophonia, 2021, Jozef Youssef, Plateware and slurping influence regular consumers׳ sensory discriminative and hedonic responses to a hot soup, 2017, Discover Magazine
Autor: Dominika Jandorová
