Za dob socialismu neměli lidé zdaleka tolik možností, jak trávit volný čas, a proto byly návštěvy restaurací vítanou společenskou aktivitou. I když tehdejší gastronomie neměla nejlepší pověst, na některé podniky dodnes nostalgicky vzpomínáme.
V minulém režimu musely na všechno být normy, tabulky a kategorie, čemuž se samozřejmě nevyhnuly ani restaurace. Ty spadaly pod komunální podnik Restaurace a jídelny, který sdružoval podniky v daném obvodu nebo okrese.
Ty cenová skupino!
Kromě toho se restaurace členily do čtyř cenových skupin podle kritérií ministerstva vnitřního obchodu. Podniky byly posuzovány mimo jiné podle velikosti sortimentu či interiéru. Samotné rozdělování řídily okresní národní výbory. Do první cenové skupiny spadaly nejdražší výběrové podniky, do čtvrté naopak ty nejlevnější, které většinou nabízely pouze studenou kuchyni. Občas se však mluví i o páté cenové skupině.
Do té podle historika stravování a životního stylu Martina France patřily výběrové restaurace. V rozhovoru pro iDNES uvedl: „Tyto restaurace byly určeny především pro zahraniční klientelu a nespadaly do sítě Restaurací a jídelen. V 50. a 60. letech patřily pod Správu cestovního ruchu a později se staly součástí sítě luxusních hotelů označovaných jako Interhotely.“
Ceníky byly v rámci cenových skupin pevně stanoveny, takže jste si mohli být jistí, že za stejné jídlo zaplatíte stejnou cenu. Normy existovaly i na složení jednotlivých pokrmů.
Stinné stránky socialistického pohostinství
I když se často říkává, že dříve bylo vše poctivější a kvalitnější, i tehdy se šidilo. Magazín Lifee uvádí, na některých místech se místo kýty podávalo plecko a místo hovězího zadního hovězí přední.
Ani s obsluhou to nebylo vždycky jednoduché. Do 50. let pracovali v restauracích číšníci vyučení za první republiky, případně jejich žáci. Pak ale nastal jejich odliv do průmyslu a na uvolněná místa nastoupili lidé bez potřebné kvalifikace. Martin Franc pro pořad Víkend vyprávěl o nárůstu nespokojenosti hostů s nepříjemným a hrubým personálem.
Automat Koruna
Navzdory omezené nabídce, svázanosti normami a nedostatku kvalifikovaných pracovníků vznikaly i tehdy podniky, které si získaly všeobecnou oblíbenost a dodnes se na ně vzpomíná. Ikonickým byl automat Koruna na Můstku v Praze.
Ten sice nástupem komunismu ztratil něco ze svého lesku, lidé si však nadále chodili do automatického okénka pro chlebíčky nebo si po vhození koruny natočili kelímek limonády.
Ochutnávky exotiky
Kdo chtěl ochutnat něco exotičtějšího, mohl již v 50. letech vyrazit do Čínské restaurace ve Vodičkově ulici v Praze. Pokrmy však nebyly nejlevnější, proto někteří volili lacinější Dům potravin, kde také nabízeli exotické pochutiny, někdy dokonce i avokádo.
Zdroj: Lifee, Víkend, iDNES, Český rozhlas, Patriot magazín
Autor: Dominika Jandorová
