Rostoucí počet obyvatel, úbytek zemědělské půdy a sílící tlak na snížení produkce oxidu uhličitého jsou hlavními faktory, které hýbají světem kolem výroby umělého masa. Dočkáme se někdy masa z laboratoří?
Co je kultivované maso
Místo toho, aby bylo součástí živého zvířete, je kultivované maso pěstováno v různých typech nádob od zkumavky až po bioreaktor z nerezové oceli.
Buňky se získávají ze zvířete neškodnou biopsií a poté se umístí do teplé sterilní nádoby s roztokem zvaným růstové médium, který obsahuje živiny včetně solí, bílkovin a sacharidů. Buňky se následně rozmnožují a diferencují.
Je to lepší pro životní prostředí?
Pravdou je, že to nemůžeme vědět, dokud nebude probíhat masová výroba. Modelování potenciálních dopadů rychle se rozvíjejícího biotechnologického průmyslu, který je stále ve vývoji, je podmíněno mnoha „kdyby“ a „ale“.
Jedna studie Oxfordské univerzity z roku 2019 varovala, že energie spotřebovaná na výrobu kultivovaného masa může uvolňovat více skleníkových plynů než tradiční zemědělství.
Část studie, která předpokládala využití elektřiny vyrobené z velkého podílu fosilních paliv, zdůraznila význam obnovitelné energie pro produkci kultivovaného masa.
Studie však nezohledňuje nižší využití půdy u pěstovaného masa. „[Existuje] možnost využít tuto půdu pro produkci rostlinných bílkovin, přírodu a další výrobu obnovitelné energie, což zase ovlivňuje emise CO2 u pěstovaného masa,“ říká Pelle Sinke, výzkumný pracovník nizozemské poradenské společnosti CE Delft zabývající se udržitelností, pro Science Focus.
Náročná produkce
Josh Tetrick, generální ředitel společnosti GOOD Meat ze San Franciska, upozorňuje na zmíněném webu na další velkou překážkou, kterou je třeba překonat:
Je třeba chrlit „minimálně 6,8 milionu kilogramů ročně v zařízení, což je jakési pravidlo pro národní distribuci v USA nebo západní Evropě“.
To bude vyžadovat bioreaktory, které pojmou nejméně 200 000 litrů, což se v buněčných kulturách ještě nikdy nepodařilo. Pouze při výrobě ve velkém měřítku může cena klesnout a konkurovat levnému masu z intenzivních chovů.
Nutnost legislativního dohledu
Ředitel Svazu zpracovatelů masa Radek Slanec poukazuje na další riziko. Je podle něj nutné věnovat se více diskusi o etických dopadech produkce umělého masa a používání růstových hormonů a antibiotik.
Zatímco použití antibiotik u chovů hospodářských zvířat je přísně regulováno, laboratoře je využívají k tomu, aby se maso nezkazilo. „Co se týká alternativních potravin, musí být stanoveny bezpečnostní a zákonné podmínky stejné pro všechny. Legislativa ale vývoj nestíhá,“ zdůraznil pro Deník.
Česká naděje
V České republice se na vývoj kultivovaného masa zaměřuje například start-up Bene Meat Technologies. Star-up využívá postupné množení a diferenciaci buněk.
Také oni však čelí vysoké výrobní ceně. Výzkumník Jiří Janoušek pro Český rozhlas řekl: „Co se týče naší aktuální produkční schopnosti, tak se pohybuje v řádu gramů. Kdybychom se hodně snažili, možná desítek gramů. Aktuálně nám ale nezáleží na objemu, jde nám o systém.“ Jeden burger by tak v současnosti vyšel na 50 dolarů (přes 1200 korun).
Zdroj: Deník, Český rozhlas, e15, Science Focus, John Lynch, Climate Impacts of Cultured Meat and Beef Cattle, 2019
Autor: Dominika Jandorová
