Velice rozšířený byl pro událost související se smrtí koláč s hrozinkami. Hlavně v místech, kde se v Pensylvánii usadili Němci a Holanďané, tuto tradici dodržovali. Lidé umírali doma, a to znamenalo pořádně uklidit, dát vědět sousedům i příbuzným a obstarat pro ně pohoštění.
Hrozinkový koláč si tak vysloužil název pohřební. Koláč byl křupavý, do těsta se dávalo sádlo a pečené hrozinky ztmavly a udělaly téměř černou náplň.
Tradovalo se, že když se mluvilo o blížící se smrti někoho z komunity, lidé si tento fakt sdělovali suchým oznámením, že musí upéct hrozinkový koláč. Tradice pohřebního koláče sahá dokonce až do začátku 18. století, kdy se začal na smutečních hostinách objevovat. Nemusel být nutně hrozinkový, ale právě ten si v průběhu času získal největší oblibu. V některých amerických státech se podobné posezení s přáteli u příležitosti úmrtí dodržuje dodnes, jen občerstvení se změnilo. Nosí ho návštěvy a většinou se ohřívá v mikrovlnce.
Výběr hrozinek nebyl náhodný. Šlo o ovoce zpracované tak, že se nemuselo uchovávat v chladnu a bylo k dispozici po celý rok. I ostatní pohoštění se dělalo z potravin, které mohly být déle uskladněné, dobře se převážely na povozu a vydržely dlouho na stole, aniž by se zhoršila jejich kvalita v případě, že bylo teplo.
Hrozinky navíc představovaly určitou „luxusní“ potravinu, protože semínka se z hroznů musela odstraňovat ručně. A takový honosnější koláč měl v náplni i půl kilogramu hrozinek. Na poslední rozloučení se jich většinou peklo několik.
Význam propracovaných hostin
Tradice spojené s pohřební hostinou jsou různé. Bylo to třeba i lámání chleba. Příprava koláče měla také svůj význam. S příbuznými většinou tuto práci dělali lidé z jejich komunity, a právě společná práce měla komunitu posílit a pozůstalým dát najevo, že nezůstanou sami a vždy budou mít ve svých sousedech oporu. Podle magazínu Atlas Obscura šlo vlastně o potvrzení toho, že lidé patřili do jedné velké rodiny.
Mnoho známých a příbuzných cestovalo na pohřby z velké dálky a nebylo to pohodlné cestování. Bylo dobré, když lidé věděli, že po dnech na cestách o ně bude dobře postaráno. Navíc na rozdíl od svateb na pohřby chodili i lidé bez pozvání, a proto se jídla dělalo hodně.
Kritika dostihla i pohřební hostiny
S příchodem železnic a vznikem hotelů se servisem už tak velké hostiny ztrácely význam. Lidé cestovali rychleji, jídlo si mohli koupit v hotelu. Občerstvení v rodinách pozůstalých se začalo přizpůsobovat i modernějším trendům a došlo i na koláče. Nahradily je pomazánky, uzeniny a dušené ovoce. Velkolepost se vytratila.
Hrozinkový koláč je pochoutka
I když se hrozinkový koláč zbavil ošklivé nálepky, v pekařství se v Pensylvánii dělá jen na objednávku. Není ale nijak složité si ho upéct doma.
Stačí běžné těsto na koláč. Na náplň jsou potřeba 4 šálky hrozinek, 4 šálky vody, šálek hnědého cukru, lžíce kukuřičného škrobu, lžička skořice, ½ lžičky soli, 2 lžíce citronové šťávy, dvě lžíce másla, 2 lžíce nastrouhané citronové kůry. Podle Food se mohou do náplně dát místo části hrozinek i jablka a ořechy.
Pracovní postup
Těsto se rozdělí na dvě části, aby se z proužků mohla udělat na náplni mřížka. Polovina těsta se vyválí a dá do formy a udělá se pěkný ozdobný okraj.
Náplň se připraví tak, že se hrozinky namočí do vody na půl hodiny. Potom se asi na pět minut uvedou k varu. Ve střední misce se smíchá hnědý cukr, kukuřičný škrob, skořice a sůl. Vše se přidá do hrnce k hrozinkám a povaří se 10 až 15 minut. Hrnec se stáhne z plotny, přidá se citronová šťáva, kůra a máslo.
Vychladlá náplň se dá do formy. Z druhého kusu vyváleného těsta se nakrájí proužky, ze kterých se udělá na povrchu koláče mřížka. Peče se na 220 °C, dokud není těsto zlaté (asi 35 minut).
Zdroj: Atlas Obscura, Food
Autor: Lída Kropáčková
