Zdeněk Pohlreich se s ničím nemaže a nebojí se vyjadřovat své vyhraněné názory i na oblasti, které tak úplně nesouvisí s gastronomií. Na jednu stranu je tento přístup v dnešní době osvěžující, na druhou stranu však umí poštvat lidi proti sobě.
UNESCO se plete, kam nemá
V rozhovoru pro iDNES to jako první od Zdeňka Pohlreicha schytala organizace UNESCO, kterou označil za zbytečnou. Na to, že UNESCO zařadilo na seznam nehmotného dědictví tři národní gastronomie (francouzskou, japonskou a mexickou), reagoval slovy, že by se do jídla tato společnost neměla vůbec míchat.
Za nejlepší kuchyni označil Pohlreich bez váhání tu francouzskou, která staví nejenom na kvalitních surovinách, ale je ve srovnání například s gastronomií italskou také propracovanější.
„V Paříži jsem navštívil restauraci pocházející ještě z dob, kdy platil zajímavý zákon. Když se do restaurace koupilo celé zvíře, což bylo běžné, protože bourané maso se neprodávalo, zákon přikazoval, že z každé části zvířete se musí něco objevit na jídelním lístku. To proto, aby se surovinami neplýtvalo,“ uvedl jako vysvětlení toho, proč umí Francouzi udělat pochoutku téměř ze všeho.
Česká kuchyně je bezvýznamná
Naopak pro českou kuchyni moc vlídných slov ostřílený kuchař neměl. Český národ podle něj světovou gastronomii nijak neobohatil.
To Zdeněk Pohlreich vysvětlil tím, že naše kuchyně strádá v předkrmech, zeleninových jídlech a dezertech. Další slabinou jsou pak nepříliš kvalitní výchozí suroviny.
Obírají nás o peníze a čas
Další na řadu přišli dnešní studenti, konkrétně ti, co studují gastronomické obory. Podle Pohlreicha jsou starší generace v kuchyni užitečnější, a to díky lepší a tvrdší výchově.
„Běžně se stává, že se v kuchyni pipláme se sedmnáctiletým klukem, který je u nás na praxi, a on nám řekne, že to stejně nikdy dělat nebude. To je na facku, proč nás tedy okrádá o čas? A nás všechny okrádá o veřejné peníze,“ řekl v návaznosti na to, že práce kuchaře stojí na praxi a ne na maturitě.
Podle Zdeňka Pohlreicha konzumují dnešní studenti vzdělání zadarmo a nenesou žádnou zodpovědnost. Díky školám si tak akorát prodlužují bezstarostné dětství.
Říká, co se jiným nelíbí
Spokojený není ani s evropskými politiky, ekologickým hnutím a mladou generací, která si místo vděčnosti za blahobyt, ve kterém žije, stěžuje na stav planety. Jak ale Zdeněk několikrát zopakoval, budoucnosti už se bát nehodlá a tím, co si o něm myslí ostatní, se netrápí.
„Říkám nepříjemné věty, které se mnohým nelíbí, ale mladí o sobě mají zkreslené představy, které v nich podporují jejich maminky nebo i oba rodiče svojí opičí láskou. Ale je jedno, co já si myslím, život ukáže, jak to skutečně bude“
Autor: Dominika Jandorová
