Jiný kraj, jiný mrav. Každá země má ve svém jídelníčku něco podivného, čemu ostatní lidé pravděpodobně nikdy neporozumí. Římané v minulosti milovali konzumaci plameňáků. Nešlo ale o jídlo, které si mohl dovolit každý.
Ve starém Římě byl plameňák považován za pochoutku. Tito ptáci pocházející z Afriky ale samozřejmě nebyli jídlem pro každého. Dovolit si je mohli konzumovat především bohatí a vlivní lidé.
Dušený i pečený
Jeden z nejstarších receptů obsahující maso plameňáka pochází z kuchařky z 5. století, uvádí Pass the Flamingo. Kniha popisuje maso dušené v datlové omáčce, které prý svou chutí připomíná maso papouščí.
Dušení plameňáka bylo pravděpodobně tou nejčastější přípravou. Dále se ale dělal plameňák také pečený. Ten měl svou chutí podle tehdejších záznamů připomínat křehké kuře. Byl často podáván vládcům a vysokým úředníkům.
Jazyk jako největší pochoutka
Podle serveru The Cook’s Cook byla konzumace masa z plameňáka důkazem toho, že je člověk skutečně bohatý a může si dovolit téměř všechno. Ti nejbohatší navíc jedli jen některé vybrané části zvířete.
Nejednalo se ale o ty nejvíce masité, jak by se mohlo zdát. Naopak nejoblíbenější pochoutkou byl plameňáčí mozek, který měl přinést člověku moudrost. Ještě oblíbenější pak byl pečený jazyk plameňáka.
Dnes jsou plameňáci chráněným druhem ptáka, jejich maso je tak k sehnání jen těžce a ve většině zemí je jejich konzumace nelegální. Odborníci předpokládají, že chuťově se plameňáci díky svému podkožnímu tuku podobají spíše kachně či huse než kuřeti.
Zdroj: Pass the Flamingo, Jíme to, Crystalking, The Cook’s Cook
Autor: Šárka Cvrkalová
