Jídlo se dříve považovalo ryze za faktor přežití. Nic víc, nic míň. Jak jsem se ale v době, která není zase tak vzdálená, přesvědčila, i neshody kolem výběru restaurace mohou být zkouškou pro vztah.
Láska prochází žaludkem? Teď už vím, že ano!
Že by partnerka měla hlavně umět „polívku“, říkala už paní Šafránková synovi Štěpánkovi ve slavné filmové sérii o básnicích. Nikdy jsem si ale nemyslela, jak důležité může být jídlo pro partnerský vztah. Zvlášť 19 let od začátku třetího tisíciletí. Když jsme se s Honzou poznali, byla to velká romantika. Taková, jakou jsem do té doby znala jenom z filmů. Už tehdy jsem si asi měla všímat určitých náznaků, že všechno není dokonalé, ale byla jsem zkrátka zamilovaná a vše mi připadalo dokonalé.
Když se střetnou dva světy
Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem perfektní kuchařka. Ale nějakou tu polévku jsem zvládla a dokázala jsem uvařit i dost hlavních jídel. Jenže ještě než jsme se s Honzou poznali, začala jsem si s přibývajícím věkem hlídat to, co jím. Neřekla bych sice, že jsem jedla úplně zdravě, ale snažila jsem se konzumovat lehká jídla a postupem času jsem hodně omezila tradiční české pokrmy, které se mezi zdravé stravování většinou počítat nedají.
I když ode mě Honza zpočátku vaření nevyžadoval, časem se to (možná i pod vlivem jeho matky, mé tchýně) změnilo. Jídlo se tak u nás stalo poměrně častým zdrojem konfliktů. Ne že bych mu často nepřipravila nějakou tu laskomina (guláš, klobásu apod.), ale prostě mě takové vaření nebavilo. On sám si přitom nic udělat nedokázal (nebo spíš nechtěl), a tak jsem přišla s návrhem – začneme častěji chodit do restaurací. Jenže na místo řešení byl na světě nový problém…
Restaurace jako řešení? Nakonec ano!
Bylo mi jasné, že Honza se mnou asi nepůjde do restaurace, kde se vaří výhradně zdravě. Jednou dvakrát tam se mnou sice vyrazil, ale jídlo mu nechutnalo, ještě než vešel do dveří. Mnohem častěji jsme proto vyráželi do restaurací, které připomínaly závodní jídelnu před 30 lety. Honza si sice nemohl stěžovat, ale z jídelníčku, na kterém byl nejzdravějším jídlem smažený květák udělaný na přepáleném oleji, jsem nebyla moc nadšená zase já. To asi chápete.
Měli jsme samozřejmě i jiné konflikty, ale jednu dobu se doopravdy zdálo, že je jídlo nejčastějším zdrojem našich hádek a nakonec povede k rozchodu. Na dva týdny jsme si dokonce dali pauzu. Příběh ale končí dobře. Dohodli jsme se totiž na kompromisu. Došli jsme k tomu, že jeden druhého v tomhle ohledu nezmění, takže se budeme respektovat. Začali jsme tedy chodit do restaurací, které nemají v nabídce jen zdravá jídla, ale zároveň se nesoustředí vyloženě na „závodku“. Jednoduché jak facka.
Poučení? Dělejte kompromisy, jinak vztah nemá cenu!
Nakonec jsem si uvědomila, že jídlo může být zajímavou sondou do soužití dvou lidí. Mohlo by se zdát, že jde jenom o potravu, ale i ta dokáže v lecčem odhalit celkový přístup jednoho člověka k druhému. A poučení? Ačkoli to zní jako klišé, ve vztazích je nutné dělat kompromisy. I něco tak zdánlivě malicherného, jako to, že se s přítelem neshodneme na výběru restaurace, může hodně odhalit o obou partnerech a schopnosti fungovat vedle sebe…
