Asi všichni známe tu intenzivní touhu po určitém jídle, která se občas zničehonic objeví. Výzkumy ukazují, že psychologické strategie mohou snížit chuť na jídlo nebo snížit riziko, že něco opravdu sníte, když se chutě objeví.
Chutě jsou očekávání
Chuť je intenzivní nutkání konzumovat určitou potravinu. Toto nutkání se může objevit bez ohledu na to, jak jste zrovna hladoví nebo plní.
Výzkum Marion Hetherington a kol. poukazuje na dlouhodobější psychologický proces jako vysvětlení toho, proč se chutě objevují. Pokud si na určité potravině obvykle pochutnáváme v určité situaci (například na čokoládě u televize), můžeme si podvědomě začít situaci a potravinu spojovat.
Naše smysly postupně začnou zachytávat signály, že se blíží situace „dívat se na televizi a jíst čokoládu“, dlouho předtím, než vstoupíme do obývacího pokoje, a pokud se rozhodneme chuti na čokoládu odolávat, můžeme začít pociťovat až fyzické nutkání si pro tabulku čokolády hned teď dojít. Naštěstí existuje několik strategií, s kterými můžeme svoje chutě ovládnout.
Narušení očekávání
Protože chutě jsou výsledkem naučeného spojení mezi situací a konzumací, lze intenzitu a četnost chutí celkově snížit tím, že se do této situace dostanete znovu a znovu, ale tentokrát bez konzumace obvyklého jídla.
Tým vědců okolo Marcantonia Spada zjistil, že pokud si účastníci studie mysleli, že jídlo, na které mají chuť, není ve skutečnosti k dispozici, nebyly chutě tak intenzivní. Toto zjištění můžeme do praxe aplikovat tak, že potraviny, na které máme často chuť, nebudeme mít doma.
Odvedení pozornosti
Strategie založené na kontrole spočívají v usměrňování myšlenek či pozornosti někam jinam nebo ve změně obsahu myšlenek. Příkladem kontroly pozornosti je její odvedení – například pětiminutovým hraním her na telefonu nebo řešením slovních hádanek.
Přijetí svých chutí
Tréninkem se lze naučit, že myšlenky a chutě nejsou něčím, před čím musíme utíkat nebo co musíme měnit, ale také je nemusíme brát jako pravdy, podle kterých musíme jednat.
Tento trénink může být časově náročnější a obvykle jej provádějí speciálně vyškolení psychologové v rámci programů zaměřených na snižování stresu.
Omezení příjmu cukru
Uvádí se, že konzumace cukru vyvolává chutě podobné závislosti a nutkavé chování při vyhledávání potravy. Je to proto, že cukr spouští opakované zvyšování dopaminu podobně jako mnohé nelegální látky. Cukr tak aktivuje tzv. mozkový okruh odměny a trénuje jeho neurony, aby vyhledávaly další, aby dosáhly toho „dobrého“.
Například studie z roku 2019 ukázala, že lidé, kteří dodržovali nízkosacharidovou dietu, měli menší chuť na jídlo než ostatní.
Uspokojení emocionálních potřeb
Kromě fyziologických příčin někdy touha po jídle pramení z nepříjemných emocí, jako je osamělost, nespokojenost nebo nahromaděný hněv.
Může být užitečné zamyslet se nad tím, jak se cítíme, když si všimneme, že se k nám vkrádají chutě: Jsou příznakem skutečného hladu nebo touhy po pohodlí? Mohli bychom tyto chutě zmírnit tím, že se zaměříme na své emocionální potřeby?
Zdroj: Marion Hetherington, Elaborated Intrusion Theory: A Cognitive-Emotional Theory of Food Craving, 2012, Science Nordic, Elizabeth J. Parks, Changes in Food Cravings and Eating Behavior after a Dietary Carbohydrate Restriction Intervention Trial, 2019, Health Digest, Marcantonio M. Spada, The effects of food craving and desire thinking on states of motivational challenge and threat and their physiological indices, 2018
Autor: Dominika Jandorová
