Někdy v době svého dospívání v roce 700 Lu Yu, začínající spisovatel a profesionální klaun, poprvé ochutnal čajovou polévku. Na Lua však polévka dojem neudělala, a tak se rozhodl vzít věci do vlastních rukou.
Lu Yu ve skutečnosti čaj zbožňoval, ale pouze ten vařený z čajových lístků a bez dalších přísad. Lidé v Asii, kde čajovníky rostou, jedli čajové lístky po staletí, než je vůbec napadlo čaj pít. A byl to právě Lu Yu, kdo se zasloužil o to, že se pití čaje stalo normou pro většinu lidí na světě.
Čajové začátky
Před tisíci lety objevili obyvatelé lesů povzbuzující vlastnosti čajových lístků při jejich žvýkání za syrova. Ve středověku pak začali lístky přidávat do polévek a zeleninových pokrmů.
Číňané si zvyk konzumovat čaj osvojili někdy poté, co jejich vládci anektovali části východních Himálájí. Zanedlouho začali čaj používat ke zlepšení koncentrace.
Například Hua Tuo, lékař, který žil na konci 2. století n. l., údajně napsal: „Konzumace hořkých listů je dobrá pro zostření mysli, pokud se listy užívají delší dobu.“
Rozdílné přípravy
Čaj však pro Číňany nebyl jen lékem, ale také ingrediencí pro vaření. Na středním pobřeží vařili kuchaři čerstvé, jemné čajové lístky v hrncích s rýží a vodou a připravovali z nich kaši.
V čínském vnitrozemí místní obyvatelé míchali fermentované čajové lístky s rýžovou pastou, hmotu upekli a rozemleli na prášek. Ten zalili horkou vodou a přidali šalvěj, plátky zázvoru a citrusovou kůru.
Podobnou polévku ochutnal i Lu, a jelikož z ní nebyl zrovna nadšený, rozhodl se pro změnu. Luovi nevadil čaj, ale všechny ostatní přísady: šalvěj, zázvor, datle, citrusové slupky, bobule dřínu neboli svídy a máta.
Čajový hrdina
Lu pravděpodobně převzal zvyk pít čistý čaj od buddhistického mnicha, který ho vychovával. Lu se domníval, že magické vlastnosti čaje by byly oslabeny, kdyby se smíchal s přísadami, jako je rýže. Proto trval na tom, aby se čaj konzumoval pouze s vodou a trochou soli pro zlepšení chuti vody.
Lu se snažil přesvědčit i ostatní, aby se vzdali čajových polévek. Například zdůrazňoval, že je důležité pořídit si čistou pramenitou vodu a jemný čajový prášek, používat kvalitní náčiní, jako jsou kamna na dřevěné uhlí a dodržovat zavedené postupy, jako je šlehání prášku, aby vznikla pěna.
V roce 760 sepsal Lu Klasickou knihu o čaji (The Classic of Tea), krátké pojednání o výrobě a přípravě čajových lístků. V něm vyzdvihl zázračné vlastnosti nápoje. Pojednání mu přineslo slávu a obdiv. Prodavači čaje si nechávali zhotovit keramické sošky s jeho podobiznou a uctívali ho jako svého patrona.
Zvyky nemizí
Zatímco mnoho lidí na celém světě dnes zná čaj pouze jako nápoj, obyvatelé východních Himalájí si v pojídání čajových lístků libují dodnes.
Stejně jako jejich předkové, lidé z kmene Palaungů čaj spařují a balí do banánových listů a poté balíčky ukládají do podzemních jam. Po několika měsících jsou naložené čajové lístky připraveny k výrobě Lahpet Thoke neboli slavného barmského čajového salátu.
Zdroj: atlasobscura.com, unitea.cz
Autor: Dominika Jandorová
