Klokaní maso už není jen kuriozitou pro gurmánské experimentátory. V minulosti naprosto přehlížené maso je dnes základním produktem ve většině australských supermarketů a slaví úspěch i jako vývozní artikl.
Velký návrat klokana do kuchyně
Maso, které dříve končilo na talíři jako rarita a lidé ho většinou ochutnali jednou v životě, našlo konečně v jídelníčku své důstojné místo. Teď je jen třeba, aby se lidé naučili toto specifické jídlo dobře připravovat.
Existuje totiž mnoho důvodů, proč právě klokaní maso konzumovat. Předně má jedinečnou chuť a velice nízký obsah tuku. Nepřehlédnutelná je i skutečnost, že jde o udržitelný způsob chovu.
Proč je klokan speciální
Klokan má výraznou pikantní a zemitou chuť a odborníci na kombinace chutí ho doporučují s aromatickými bylinkami (hlavně s česnekem) nebo po vzoru asijské kuchyně se sójovou omáčkou a zázvorem. Milovníci tradičních pokrmů s historií by si měli klokaní maso připravit v jámě zakryté listím a kameny.
Kuchaři si pochvalují, že je konečně klokaní maso dostupné v běžných obchodech, a tak se stalo surovinou, kterou si může doma připravit každý. Masu prospívá marinování a labužníci oceňují rychlou úpravu masa. Někteří milovníci hovězích steaků dokonce prohlašují, že po ochutnání masa z klokana už dávají přednost pro přípravu steaků právě této surovině.
Proč trvalo tak dlouho, než se klokan stal populárním?
Klokaní maso mělo v Austrálii po osídlení trochu zvláštní historii. Po většinu 20. století se nesmělo prodávat pro lidskou spotřebu ve Victorii, Novém Jižním Walesu nebo Queenslandu a mohlo být baleno pouze jako krmivo pro domácí mazlíčky.
Mnoho generací Australanů tak považovalo klokaní maso za něco, co není vhodné pro konzumaci, aniž by pátrali, proč to tak je. Konzumaci masa samozřejmě nepomohl ani mega úspěšný seriál o klokánkovi jménem Skippy, který se před řadou let vysílal i u nás. Skippyho prostě nikdo na talíři nechtěl.
Ohlédnutí do minulosti konzumace masa
Zvláštní je, že evropští kolonizátoři až do začátku 20. století klokaní maso běžně konzumovali a existují dokonce i staré jídelní lístky z 19. století, kdy se v restauracích běžně klokaní maso podávalo.
Maso se dokonce stalo během 90. let 19. století, kdy Austrálie zápasila s velkou hospodářskou krizí, jediným dostupným masem, které si lidé mohli jednoduše ulovit a bylo ho všude dost. Možná ale právě toto období přispělo k jeho zavrhnutí. Během krize si maso získalo označení stravy pro chudé a když se ekonomická krize přehnala, nikdo nechtěl jíst „jídlo chudých“.
Návrat do restaurací i do domácností
Klokaní maso se naštěstí opět vrací do obliby. Doba přeje pokrmům připravovaným z původních surovin, a dokonce se zajímavé maso připravuje často podle tradičních a málem zapomenutých receptur. Australané tak po letech, kdy zpopularizovali celou řadu cizokrajných kuchyní, došli k přesvědčení, že jejich národní gastronomické tradice si zaslouží stejnou pozornost.
Co přináší klokan na talíř
- Klokan má jedinečné libové červené maso. Na každých sto gramů klokaního steaku připadá pouze jeden nebo dva gramy tuku. V porovnání s hovězím, které má minimálně šest až sedm gramů tuku, je to tedy dietní jídlo.
- Všichni klokani v regálech supermarketů jsou chyceni ve volné přírodě, nejsou průmyslově chováni. Tím se jednak řeší přemnožení klokanů a jde o maso, které je vyprodukováno s ohledem na udržitelnost.
- Klokani na rozdíl od hovězího dobytka nebo ovcí nepotřebují tolik vody a bez problémů zvládají žít i v hodně suchých oblastech. Zanechávají v přírodě mnohem menší stopy.
- Udržitelné maso navíc obsahuje vysoké množství vitaminů a minerálů, vysoký obsah železa a zinku.
Klokaní maso ale není jen na steaky, našlo si už cestu i jako žádaná surovina na výrobu klobásek a hamburgerů. Jde o všestranné a zdravé maso, které lze snadno připravit.
Zdroj: mcd.com.au, abc.net.au
Autor: Lída Kropáčková
