Británie, stejně jako ostatní země Evropy, během druhé světové války strádala. Britský problém byl velmi složitý, protože země v té době dovážela 20 milionů tun potravin ročně. Britové dováželi asi polovinu potřebného množství masa a dovozem kryli 2/3 spotřeby sýrů, obilovin nebo ovoce.
Německá taktika
Během války se Němci rozhodli, že nechají Británii vyhladovět a odřízli ostrovní národ od obchodních cest. Do země se tak dostalo velmi málo potřebných potravin a ty se prodávaly na příděl.
Banány dostaly zákaz
Smutek nejen britských dětí, ale i dospělých vyvolal zákaz dovozu banánů, který začal platit v listopadu 1940. Zákaz měl reálné opodstatnění. Tropické ovoce se muselo přepravovat v lodích s chlazením a ty byly potřeba na přepravu důležitějších věcí.
Ze dne na den tak z obchodů zmizelo nejoblíbenější ovoce, jehož měkkost a sladkost v Británii milují.
Banány se tak staly častým tématem rozhovoru, lidé o nich dokonce zpívali písně.
Jídlo na příděl
S přídělovou kuchyní se příslušné ministerstvo rozhodlo vypořádat a naučit Brity využívat válečné příděly co možná nejlépe. Tým ekonomů a kuchařů dostal jasné zadání, které mělo inspirovat národ. Když nebyly oblíbené potraviny k dispozici, jednoduše se nahradily něčím, co je alespoň vzdáleně mohlo připomínat.
Průkopnicí vaření s omezenými surovinami se stala kuchařka Marguerite Patten, které se začalo přezdívat „královna přídělové kuchyně“.
Patten byla velmi vynalézavou kuchařkou
Patten začala pořádat předváděcí akce v obchodech s potravinami a v závodních jídelnách a ukazovala britskému obyvatelstvu, jak z dostupných surovin vyrábět dobrou a chutnou stravu.
V jejím jídelníčku byly například falešné klobásky vyrobené z čočky nebo falešné rybí koláče z brambor, fazolí a sardelové pasty. Vznikla dokonce falešná ústřicová polévka a došlo i na falešné dezerty. Vzácná smetana se nahradila směsí margarínu, moučkového cukru, sušeného mléka a kapkou čerstvého mléka.
Falešné banány
Do života Britů vstoupily falešné banány. Pamětníci o nich ale moc pochvalně nemluví. Byly to ve skutečnosti vařené pastináky, které se osladily. Chuť se doladila banánovou esencí a k navození iluze se použilo trochu žlutého barviva. Takto vyrobený banán se potom natíral na sendviče.
Po válce, kdy přišla první zásilka banánů, z toho byla velká přehlídka. První náklad byl určený pro děti a rozdělený spravedlivě do rodin podle počtu dětí. Existují ale i legendy, že banány měly magickou přitažlivost i pro dospělé a ti oblíbenému ovoci neodolali a na děti se nedostalo.
Návrat banánů do Británie připomněl list FT Magazine
Stalo se to 30. prosince 1945. Pro děti to byl opožděný vánoční dárek. Do Avonmouthu dorazila loď z Jamajky, která přivezla asi 10 milionů banánů.
Loď přivítaly stovky dětí, některé nikdy banány neviděly. Když se loď blížila ke břehu, člen posádky hodil banán na nábřeží, kde ho chytila desetiletá dcera přístavního dělníka. Byl to první banán, který se do Británie po pěti letech dostal. Banány byly zelené a měly zůstat ležet ještě týden, aby dozrály. Zda čekání děti vydržely, není známo.
Zdroj: ft.com, atlasobscura.com
Autor: Lída Kropáčková
