Alarmující výskyt cukrovky a obezity a zároveň rostoucí zájem společnosti o složení konzumovaných potravin klade na výrobce nové nároky. Jedním z nich je snaha odstranit cukr ze slazených nápojů. Dosáhnout toho však není vůbec jednoduché.
Rizika sladkých nápojů
Sladké nápoje, mezi které patří limonády, ale také sportovní a energetické nápoje, mohou na jednu plechovku obsahovat až 10 lžiček cukru. Z velkého obsahu cukru vyplývá také množství kalorií. Průměrná plechovka cukrem slazené limonády obsahuje přibližně 150 kalorií.
Kromě přibývání na váze může běžné pití těchto nápojů s vysokým obsahem cukru zvýšit riziko cukrovky 2. typu, srdečních onemocnění a dalších chronických chorob. Vyšší konzumace sladkých nápojů je navíc spojena se zvýšeným rizikem předčasného úmrtí, jak zjistila studie zveřejněná v časopise Circulation.
Co musí sladidla splňovat?
Lidé si stále více hlídají složení konzumovaných potravin a výrobci jsou si toho dobře vědomi. Jelikož bílý cukr je jedním z největších „strašáků“, snaží se ho výrobci nápojů nahrazovat. Musí však často použít více složek, aby dohnali funkčnost cukru.
Kromě vyvážení kyselé a hořké chuti sladkostí hraje cukr jedinečnou roli v textuře a pocitu, jaký nápoj zanechává v ústech. To všechno zákazníci vnímají, a ač odmítají cukr, od jeho náhrady požadují stejné vlastnosti.
Umělá sladidla
Jedním ze zdánlivě logických způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout, je přejít od nápojů slazených cukrem k nápojům slazeným vysoce intenzivními umělými sladidly, jako je sukralóza, aspartam, acesulfam draselný nebo sacharin, které poskytují sladkou chuť cukru, ale s nižší energetickou hodnotou. Jenže v tomto případě neplatí, že nejjednodušší řešení je nejlepší.
Například přehled studií publikovaných během posledních 10 let ukazuje, jak byla konzumace dietních nealkoholických nápojů (obvykle 1 a více porcí/den) spojena s výrazným zvýšením rizika onemocnění, jako je diabetes 2. typu, kardiovaskulární onemocnění, hypertenze a mozková mrtvice. Ve srovnání s limonádami slazenými cukrem tedy nepřináší žádné zlepšení.
Přírodní alternativy
Přírodní alternativy jsou sice zdravější než umělá sladidla, ale nedokážou kopírovat to, jak vnímáme chuť sacharózy, navíc mohou být intenzivnější nebo déle přetrvávat. Jiná přírodní sladidla mají umělou příchuť nebo nepříjemnou pachuť, která vyžaduje další složky, jako jsou modifikátory.
Výrobci tak experimentují s kokosovým cukrem, mnišským ovocem nebo agávovým sirupem. Jedním z nejpoužívanějších sladidel je stévie, která je asi 200 až 300krát sladší než sacharóza a obsahuje zanedbatelné množství kalorií. Také ona má však svá úskalí, tím hlavním je chuť, někomu totiž může připadat příliš hořká.
Co takhle smíchat více sladidel?
Kromě experimentování s novými sladidly věda, technologie a ambiciózní výrobci nápojů vytvářejí směsi sladidel, které mají několik výhod. Při smíchání mohou přinést řadu vylepšení, od lepší chuti a lepší rozpustnosti až po zvýšenou stabilitu.
Jedna z oblíbených směsí sladidel kombinuje cukerný alkohol erythritol se stévií. Erythritol je pouze ze 70 % sladší než cukr, ale řeší několik problémů se stévií tím, že zintenzivňuje pocit v ústech, působí jako objemové činidlo, omezuje nepříjemné chutě a vyrovnává sladkost.
Bez ohledu na to, jaké sladidlo se zvolí, je jedna věc jistá: dietní limonády nepřidávají stravě žádnou výživovou hodnotu. Pokud tedy chcete ve svém jídelníčku něčím nahradit běžnou limonádu, lepší alternativou může být káva, černý nebo bylinkový čaj nebo voda s ovocnou příchutí.
Zdroj: Frank B. Hu, Long-Term Consumption of Sugar-Sweetened and Artificially Sweetened Beverages and Risk of Mortality in US Adults, 2019, Harvardská univerzita, My drink, Susan E Swithers, Artificial sweeteners produce the counterintuitive effect of inducing metabolic derangements, 2013
Autor: Dominika Jandorová
