Advent je v křesťanské společnosti obdobím příprav na narození Ježíše Krista. I nevěřící si užívají magické očekávání vánočních svátků a s ním spojených tradic a zvyků. Také jídlo hraje během adventu významnou roli.
Neznámý začátek
Nejstarší datování adventu lze jen velmi těžko určit. Vánoce se začaly spojovat s narozením Krista v důsledku toho, že připadly na prosincový slunovrat, nejtemnější den v roce na severní polokouli. Příchod světla světa dával v tak velké tmě smysl.
Ve čtvrtém století se první písemné doklady o adventu objevují v dnešním Španělsku a Evropě (Hispánii a Galii). Pravděpodobně nejstarší oficiální zmínka o adventních praktikách pochází z doby, kdy se sešel koncil v Zaragoze (380 n. l.), aby odpověděl na gnosticky inspirované hnutí zvané priscillianismus (apokalypticky zaměřené hnutí důrazně praktikující askezi).
Koncil se však nezavázal k žádnému konkrétnímu datování adventu a pouze navrhl, aby lidé chodili denně do kostela mezi 17. a 29. prosincem.
V pátém a šestém století lze v historických záznamech nalézt pevnější dataci adventního období – Turonský sněm ustanovil roku 567 započetí adventu na začátek prosince.
Dvojí význam adventu
Ryan Reeves na webu TGC poukazuje na to, že na rozdíl od moderních adventních obřadů měla většina oslav adventu v historii dvojí zaměření. Latinské slovo adventus bylo překladem řeckého parousia – slova používaného jak pro příchod Krista v lidském těle, tak pro jeho druhý příchod.
První dva týdny adventu církev uvažovala o druhém příchodu. Učedníci pokoušeli svá srdce, vyznávali se ze svých hříchů a trávili čas nadějí na brzký příchod Pána. Poslední dva týdny adventu pak přecházely k zaměření na první parusii, Krista v jeslích.
Odlišný přístup k jídlu
Moderní podoba adventu se však soustředí pouze na první příchod Krista neboli narození. Také se změnil postoj k jídlu. Zatímco dříve se lidé měsíc před Vánoci postili a jídlo si šetřili na svátky, my máme celoročně potravin dostatek. Většina z nás drží půst maximálně během Štědrého dne, kdy děti vyhlíží zlaté prasátko.
Dříve se lidé během adventního rozjímání vyhýbali masu a alkoholu. Alkoholové rozjímání sice může být zajímavé, ale smyslem adventu je především zklidnění se a utřídění myšlenek, čemuž alkohol moc nepomáhá. Naopak se v minulosti o Vánocích hojně konzumovaly luštěniny, brambory a obiloviny.
Advent – jídlo, kam se podíváte
Jídlo nás provází napříč celým adventem. Děti netrpělivě odpočítávají dny do Štědrého dne na adventním kalendáři s čokoládkami, i když dnes se výběr obsahu adventních kalendářů zdaleka neomezuje jen na cukrovinky. V předvečer svatého Mikuláše dostávají hodné děti sladkosti, ty zlobivé brambory, nebo dokonce uhlí.
K adventní přípravě neodmyslitelně patří také pečení vánočního cukroví, jehož původ sahá až do pohanských dob, kdy mělo chránit před zlými duchy. Kulaté cukroví podle webu Češka z Česka znázorňovalo život, cukroví v podobě zvířátek se zavěšovalo nad chlévy a samozřejmě došlo také na rozdávání cukroví bližním.
Z Vánoc se však časem stal svátek konzumu, nemluvě o následujícím silvestru. Třebaže asi málokdo z nás chce strávit advent odříkáním, je určitě dobré využít magickou atmosféru, kterou s sebou Vánoce přinášejí, a povznést se na chvíli nad hmotné statky a marketingová lákadla.
Zdroj: TGC, Deník, Češka z Česka
Autor: Dominika Jandorová
