Slovensko má nejen bohatou historii a krásnou přírodu, ale také zajímavou kuchyni, která odráží mnoholetý vývoj a vlivy různých kultur. Zjistěte, jakým trikem dostal Ludvík XVI. mezi lid brambory a proč se pivo těšilo takové oblibě.
V hornatějších oblastech Slovenska jsou oblíbenými surovinami brambory, kysané zelí, uzeniny, luštěniny, houby, lesní plody a med. Z nich se vaří například kapustnica – polévka z kysaného zelí, uzeného masa, klobásy, sušených švestek a hub, často ozdobená zakysanou smetanou.
V jižních oblastech se naopak více konzumuje hovězí, vepřové, krůtí, husí, kuřecí a skopové maso. Zde za vyzkoušení určitě stojí živáňská pečeně s vepřovým masem, cibulí, slaninou, klobásou a bramborami pečenými v alobalu.
Ze sladkých jídel zmiňme alespoň bramborové šulánky – placky z bramborového těsta plněné povidly a posypané mákem nebo ořechy. Nebo skalický trdelník tradičně plněný ořechovou či makovou náplní.
To bychom měli současné oblíbené pokrmy, co se však jedlo dříve?
Brambory jako produkty pekla
Původní slovenská strava byla závislá na zemědělství. Základními surovinami byly obilniny, jako je pšenice, ječmen a oves. Nechyběly ani mléčné výrobky. Časem se do slovenských pokrmů dostaly i brambory, které to ale zpočátku neměly jednoduché. Jelikož rostly pod zemí, považoval je chudý lid za produkty pekla.
Historik a spisovatel Vladimír Tomčík v rozhovoru pro Život vypráví o tom, jak se francouzskému panovníkovi Ludvíkovi XVI. podařilo rozšířit brambory mezi prostý lid. „Panovník nechal zasadit brambory, a když dozrály, poslal na pole dělostřelectvo, aby je hlídalo. Vsadil na lidskou přirozenost a chtěl, aby poddaní přišli a brambory ukradli. Koneckonců, když je páni takhle hlídají, musí to být něco dobrého!“
Na podobě slovenské kuchyně se podepsala i poloha na pomezí severní a jižní Evropy. Na severu se běžně používalo máslo a vyrábělo pivo, zatímco jih preferoval olivový olej a víno.
Na Slovensku tedy teklo proudem pivo i víno. Spotřeba piva byla až 10krát vetší než je teď, jelikož na rozdíl od nekvalitní vody bylo celkem bezpečné.
Mohlo být Slovensko kaviárovou velmocí?
Maso, zvláště čerstvé, bylo vzácné. Oblíbené byly zejména kaše, ať už pohankové, ovesné nebo ječmenné, a samozřejmě chléb.
Naopak ryby se konzumovaly v mnohem větším množství než nyní a nouze nebyla ani o kaviár. Jak uvádí již zmiňovaný Vladimír Tomčík, ve středověku se kaviár vyhazoval nebo dával prasatům. Teprve později se stal pochoutkou. „Nebýt regulace Dunaje, přehrad, znečištění a vyhynutí vyz (jeseterovité ryby, pozn. redakce) možná by dnes nejlepší kaviár nebyl z ruské Astrachaně, ale z Bratislavy.“
Co dalo Slovensko světu?
Slovenská kuchyně dala světu například oregano, bez kterého si dnes nedokážeme představit třeba italské pokrmy.
S našimi sousedy je neodmyslitelně spjata také čabajská klobása, kterou v dnešním Srbsku či Rumunsku vyráběli Slováci, kteří se tam přistěhovali před třemi staletími.
Na druhou stranu tradiční slovenský pokrm halušky s brynzou je spíše mezinárodní. Brambory přišly z Ameriky, ovčí sýr, který tvoří základ brynzy, doputoval na Slovensko z Rumunska. Původně však byla brynza tvrdá jako parmazán, až postupně se z ní stal měkký sýr, jaký známe dnes.
Zdroj: Život, SME Plus, Show me Slovakia, Nitra mi chutí
Autor: Dominika Jandorová
