Sůl – minerál, který se skládá především z chloridu sodného, byl v minulosti využíván různými způsoby: jako platidlo, lékařské antiseptikum a samozřejmě jako doplněk stravy. Pojďme se v dnešním článku ponořit do růžového nádechu soli himálajské.
Historicky se oblasti bohaté na snadno dostupné zásoby soli spoléhaly na její vývoz, aby získaly finanční i společenský prospěch. Starobylé solné cesty protínající země jsou dokladem této skutečnosti a podtrhují význam soli v každé komunitě.
Ve 21. století už není třeba podnikat dlouhé výpravy. Díky stále dokonalejším technologiím, které lidem umožňují přístup k dříve nepřístupným ložiskům, se tento minerál stal široce dostupným.
Snad nejznámější z odrůd kamenných solí je růžově zbarvená himálajská sůl, která se dostala do podvědomí díky svým údajným zdravotním účinkům, vynikající chuti a krásnému vzhledu. Stojí však tento kulinářský výstřelek skutečně za to, nebo jde jen o důmyslnou marketingovou strategii?
Růžovou sůl odhalili koně Alexandra Velikého
Himálajskou sůl měl podle webu Mashed objevit Alexandr Veliký po jedné z nejkrutějších bitev v dnešním Pákistánu v roce 326 před naším letopočtem. Bitva zavedla jeho armádu hluboko do neznámé Asie, kde koně začali olizovat nedaleké skály. Jejich překvapení jezdci následně zjistili, že skály jsou slané.
Nicméně těžba v místě, které se mělo stát druhým největším solným dolem na světě, začala až ve 13. století. Vzhledem k relativní vzácnosti soli však lze předpokládat, že sběr v malém měřítku probíhal již dříve, ale neexistuje mnoho jednoznačných důkazů.
Pochází ze Solného pásma, které kdysi tvořilo dno moře
Název himálajská sůl vyvolává v mysli představu bájného zasněženého vrcholu zahaleného v mlze, v jehož útrobách se skrývají růžové poklady. Ve skutečnosti se však těží téměř 300 kilometrů od proslulého himálajského pohoří v příhodně pojmenovaném Solném pásmu, což je řada menších hor v pákistánské provincii Paňdžáb.
I když průměrná výška solného pohoří činí 2 200 metrů, tři hlavní doly se nacházejí pod povrchem a nabízejí téměř nevyčerpatelné zásoby. V oblasti se těží také velká ložiska vápence a dolomitu.
Solné pásmo vzniklo v důsledku nesčetných geologických procesů a stejně jako samotné himálajské pohoří bylo kdysi dnem mělkého moře zvaného Tethys. Předpokládá se, že právě vyschnutí tohoto oceánu před přibližně 600 miliony let a následná krystalizace soli v něm způsobily, že je oblast Paňdžábu tak bohatá na sůl.
Solný důl jako lákadlo pro turisty
Nejvýznamnějším zdrojem himálajské soli je solný důl Khewra. Se svou rozlohou 110 km² je druhým největším solným dolem na světě. Ročně vyprodukuje přibližně 325 000 tun himálajské soli a můžete v něm najít mešitu, elektrickou železnici i jedinou funkční poštu na světě vyrobenou ze soli.
Toto místo každoročně navštíví až půl milionu turistů. Uvnitř dolu bylo vybudováno středisko pro dvacet pacientů s astmatem, kteří inhalují přírodní solné částice ve vzduchu.
Himálajská sůl je kamenná sůl, což znamená, že ztvrdla již před její těžbou. Naproti tomu bílá mořská sůl vzniká odpařováním slané vody. Právě tento rozdíl v získávání obou solí způsobuje také rozdíly ve vzhledu, struktuře a chuti.
Himálajská sůl je ve skutečnosti méně zdravá než běžná sůl
Himálajská sůl se odlišuje hlavně díky svému růžovému odstínu, který je způsoben nečistotami, které se v ní přirozeně nacházejí. Za tuto barvu jsou zodpovědné především stopové minerály vápník, draslík a hořčík. Nachází se v ní však až 84 stopových minerálů, oproti mořské alternativě má ale celkově nižší podíl chloridu sodného.
Právě díky obsahu minerálů, které se v mořské soli nevyskytují, někteří tvrdí, že himálajská sůl je z výživového hlediska lepší. Navzdory tomu se ukázalo, že požití růžové soli není nutričně lepší především proto, že koncentrace stopových minerálů je tak malá, že nemá žádný vliv.
O údajných zdravotních účincích himálajské soli kolují mylné informace, které se vlády a řídicí organizace snaží potírat. Například vzhledem k tomu, že není jodizovaná jako běžná komerční sůl, může její pouhé používání přispět k nedostatku jódu a následným negativním dopadům na zdraví. Kromě toho se také na himálajskou sůl vztahují běžná rizika spojená s konzumací soli.
Je mnohokrát dražší než běžná sůl
Himálajská sůl se jako gurmánský produkt prodává za mnohem vyšší cenu než její bílé protějšky, píše mimo jiné web Online Rock Salt. Vzhledem k jejím sporným zdravotním účinkům vyvstává otázka, proč jsou lidé za ni ochotni tolik platit?
Právě krásný vzhled a výrazná barva dává himálajské soli jednoznačnou výhodu. Bez tohoto vizuálního vodítka by mnozí hůře uvěřili prohlášením o zdraví výrobku. A právě západní populace si stále více uvědomuje své zdraví, což nahrává řadě obchodníků.
Překvapivě se himálajská sůl snadno dostala z kulinářského světa do oblasti wellness. To, co bylo kdysi kořením, je dnes součástí kosmetických produktů, bytových dekorací i lázeňských zařízení.
Zdroj: mashed.com, webmd.com, onlinerocksalt.co.uk, atlasobscura.com, whc.unesco.org, businessinsider.com, ancient-origins.net, time.com, vitalia.cz
Autor: Silvie Grulichová
