Syndrom nočního přejídání patří mezi méně známé poruchy příjmu potravy. Lidé trpícím tímto onemocněním se v noci budí kvůli chuti na jídlo. Noční přejídání pak kromě problémů s váhou může vést například ke zhoršení psychického stavu.
Syndrom nočního přejídání popisuje stav, kdy člověk sní velkou část svého denního příjmu potravy v noci, a to buď po večeři nebo během nočního probouzení. Tento stav zahrnuje příznaky, které se vyskytují i u některých dalších poruch nálady, spánku a příjmu potravy.
Příznaky onemocnění
Mezi možné příznaky syndromu nočního přejídání patří například:
- konzumace nejméně 25 % denních kalorií po večeři
- probouzení se během noci kvůli jídlu nejméně dvakrát týdně
- uvědomování si epizod nočního jedení a schopnost si je poté vybavit
- vynechávání snídaně nebo nechuť jíst ráno nejméně čtyřikrát týdně
- chuť na jídlo po večeři nebo během noci
- problémy s usínáním nebo s udržením se ve spánku nejméně čtyřikrát týdně
- přesvědčení, že k usnutí je nutné jíst
- depresivní nálada, zejména v noci
- prožívání tísně nebo negativních dopadů na každodenní fungování v důsledku nočního přejídání
Co způsobuje syndrom nočního přejídání?
Odborníci se domnívají, že syndrom nočního přejídání může vzniknout, když cirkadiánní rytmus neboli vnitřní tělesné hodiny nedokážou synchronizovat spánek a jídlo.
Obvykle měnící se hladiny hormonů souvisejících s chutí k jídlu umožňují lidem spát celou noc bez jídla. Zdá se však, že lidé se syndromem nočního přejídání mají v noci nižší hladiny leptinu. Leptin je hormon, který vyvolává pocit sytosti, takže nižší hladina leptinu může zvyšovat chuť k jídlu.
Může dojít také ke změnám dalších hormonů, jako je ghrelin, melatonin, kortizol a hormon stimulující štítnou žlázu, které regulují cykly spánku a bdění, hlad a hladinu stresu.
Léčba syndromu nočního přejídání
Odborníci stále zkoumají nejlepší léčbu syndromu nočního přejídání, ale práce Ellen Tarves a kol. naznačuje, že účinná může být kognitivně-behaviorální terapie v kombinaci s léky nebo progresivní svalová relaxace.
Kognitivně-behaviorální terapie se zaměřuje na odnaučení přesvědčení, že člověk musí jíst, aby usnul. Ve spolupráci s terapeutem si člověk může zaznamenávat své myšlenky a očekávání a poté tyto myšlenky testovat tím, že bude sledovat, co se stane, když před spaním nebude jíst.
Terapie může také zahrnovat přizpůsobení se konzumaci většího podílu jídla dříve během dne a vedení spánkového a potravinového deníku s cílem strukturovat celkový příjem potravy a zlepšit spánkové návyky.
Pomoci může i progresivní svalová relaxace, která funguje tak, že postupně procházíte celým tělem a napínáte jednu svalovou skupinu po druhé, poté ji uvolníte a přejdete na další část těla. Tato technika se často používá v boji proti stresu a úzkosti.
Předběžné důkazy naznačují, že progresivní svalová relaxace u lidí se syndromem nočního přejídání může pomoci přesunout chuť k jídlu do ranních hodin a snížit negativní pocity, jako jsou deprese a úzkost.
Zdroj: WebMD, Ellen Tarves, Treatment of Night Eating Syndrome, 2011, Cleveland Clinic, Sleep Foundation
Autor: Dominika Jandorová
