Ač se většina dřívějších pokrmů ve více či méně upravené podobě připravuje i v současnosti, nad některými jídly bychom asi jen nechápavě kroutili hlavou. Co byste říkali třeba na bobří ocas?
Netradiční masové pochoutky
Ve středověku si lidé, zejména ti z chudších vrstev, v jídle moc vymýšlet nemohli. Jednak na to neměli peníze, jednak museli vycházet pouze z dostupných zdrojů.
Profesorka Irena Korbelářová v rozhovoru pro Slezskou univerzitu přiblížila stravování za dob Karla IV. Vyšší vrstvy si často pochutnávaly mimo jiné na drobném ptactvu, jako jsou slavíci a skřivani, a oblíbené byly též křepelky.
Také mezi chudým lidem bylo maso velmi populární, zavděk však museli vzít tím, co se jim podařilo ulovit. Proto bychom na jejich jídelníčku našli ježky, sysly, veverky, vrány nebo hlemýždě.
Co by nás při ochutnání tehdejších pokrmů zarazilo, byly intenzivní chutě a vůně. Nešetřilo se kořením, ani cukrem, naopak méně solili. Jako důvod, proč měly středověké pokrmy výraznější vůně, uvádí profesorka Korbelářová používání silných voňavek – lidé byli zkrátka na intenzivní aroma zvyklí.
Hovězí vývar s pomerančovou šťávou
Ač asi většina z nás slavíky ani ježky běžně nejí, jiné potraviny naopak zažívají boom. Ve středověku se hojně využívalo například mandlové mléko, které dnes slouží jako alternativa kravského mléka pro vegany i lidi alergické na laktózu.
Také obliba hovězího vývaru přetrvala, jen v trochu pozměněné podobě. Za dob Karla IV. se do něj přidávalo pár kapek vína a trocha pomerančové šťávy.
Když nemůžeš maso, dej si bobra
Součástí tehdejšího života byly půsty. Podle časopisu 100+1 byl tzv. velký půst v období 40 dní před Velikonocemi. Postní byly také všechny středy, pátky, předvečery velkých svátků a tzv. suché dny, mezi které patřily mimo jiné středa, pátek a sobota po třetí neděli adventní.
V tyto dny se nesmělo jíst hlavně maso, což nejvíce postihlo vyšší vrstvy, které měly na rozdíl od chudého lidu maso mnohem častěji. Co se však jíst mohlo, byli vodní živočichové. To znamená, že jste na stole mohli najít nejen ryby, ale i raky, kraby, mušle, žáby a vodní savce. Mezi oblíbenou pochoutku v době půstu se tak řadil i bobr.
V rozhovoru pro magazín Téma vzpomněl aristolog (znalec v oboru pokrmů a stolování) Vladimír Poštulka recept na bobří ocas z kuchařky Jana Severina sepsané v 15. století:
„Zajímavé je, že se zde doporučuje použití řeckého, to znamená červeného vína, dále medu, mandlí, zázvoru, hřebíčku, muškátového květu, šafránu a pepře. Vařený a pak na víně dušený bobří ocas byl bezesporu jedním z nejoblíbenějších českých receptů ve středověku.“
Zdroj: iDNES, časopisu 100+1, Slezská univerzita
Autor: Dominika Jandorová
