Zvířecí vnitřnosti jsou již dlouho ceněnou potravinou po celém světě. Z pokrmů, které byly původně určené pro ty nejchudší, se dnes staly vyhledávané gastronomické speciality, které se podávají i v nejluxusnějších restauracích.
Vnitřnosti jako národní a regionální speciality
Skotským národním jídlem je haggis, což je ovčí žaludek plněný mletým srdcem, játry a plícemi. Francouzi si zase rádi pochutnají na kravském mozku a ledvinách. Na dršťkovou polévku narazíte po celé Evropě.
Vepřová střeva
Vepřová střeva nejsou jen delikatesou v asijské kuchyni, patří i k americké historii a k temné otrokářské minulosti.
V koloniálních dobách byla prasata porážena v zimě a otroci dostávali z poražených zvířat uši, prasečí nožičky, žaludek a střeva. Otroci neměli moc možností, jak se najíst, a proto dokázali zpracovat i suroviny, o které otrokáři neměli zájem. Tato tradice má kořeny v západoafrické kultuře, kdy měli lidé vždy nedostatek jídla, a proto dokázali ze zvířat využít úplně všechno.
Spojitost střev a hudby
Právě vepřová střeva (chitlins) se začala označovat jako otrocké jídlo. A to není všechno. Jídlo chitlins se zapsalo do historie ve spojení s Afroameričany i jinak, a to velmi zajímavým způsobem ve spojení s černošskou hudbou.
V letech 1876 – 1965 platily v jižních státech USA zákony o rasové segregaci. Ty vznikly jako reakce na zrušení otroctví a rostoucí vliv Afroameričanů. Jižané bílé pleti se začali svobodných Afroameričanů obávat, a proto na úrovni jednotlivých států nebo okresů začaly vznikat různé zákony, které měly za cíl vyloučit „barevné“ z veřejného života.
Tak vznikaly oddělené školy, knihovny, nemocnice, věznice nebo autobusy pro občany tmavé pleti. Bible u soudu byly také vyhrazené pro různé rasy. Zakazovala se smíšená manželství nebo bydlení v rasově odlišných čtvrtích.
Velice složité to bylo i s kulturou, protože hudebníci neměli moc možností, jak svobodně tvořit a vystupovat. O propagaci si mohli nechat jen zdát a ani pro bělochy bez předsudků nebylo jednoduché najít místo, kde by si mohli poslechnout umění „černých umělců“.
A tak začal spontánně vznikat řetězec restaurací a hudebních klubů, které měly jedno poznávací znamení. Tím byl pokrm z vepřových střev. Všechny tyto podniky potom vytvořily „CHITLIN CIRCUIT“.
A tak začala historie hudebních klubů pro umělce tmavé pleti. Ti věděli, že podnik, který má v jídelním lístku chitlins, je jejich umělecké tvorbě nakloněný a jsou v takovém podniku v bezpečí.
Stejně to fungovalo pro fanoušky této hudby, kteří se podle jídelního lístku snadno mohli zorientovat, kde si svou oblíbenou hudbu mohou poslechnout.
V roce 1966 v Salley v Jižní Karolíně vznikl festival CHITLIN STRUT. Na první akci bylo sotva sto lidí. Kulturní akce se ale v průběhu let stala významným místem setkání příznivců této hudby a to už bez ohledu na barvu pleti.
V současnosti se na festivalu každoročně potkává až 70 tisíc lidí, kteří si rádi poslechnou své oblíbené umělce a k tomu si dopřejí kulinářskou specialitu z vepřových střev, která stojí za vznikem této tradice. Existuje také několik světově proslulých hudebních klubů v Nashville v Tennessee nebo v Jižní Karolíně, kde toto jídlo nechávají na jídelním lístku jako symbol připomínající otrokářskou éru.
Populární jídlo má dokonce svou píseň. Chitlins je na jihu USA v mnoha rodinách součástí slavnostního jídla, o čemž svědčí zvýšený zájem o vyčištěná střívka před Vánocemi a Dnem díkuvzdání.
Chitlins se pomalu vaří, nebo se smaží a podávají se s octem, horkou omáčkou nebo se zeleninou a kukuřičným chlebem.
Zdroj: atlasobscura.com, whatscookingamerica.net, cs.wikipedia.org
Autor: Lída Kropáčková
