Vertikální zemědělství sice nikdy zcela nenahradí hospodaření na půdě, ale může být alternativou k tradičnímu zemědělství, která přispěje k celosvětovému výnosu potravin. Jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Co je vertikální zemědělství?
Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) se za posledních 150 let ztratila polovina vrchní vrstvy půdy na Zemi. Tento problém se nazývá degradace půdy a je způsoben přírodními i lidskými silami, jako jsou sucha, nadměrné zemědělství a znečištění.
V souvislosti s klimatickou krizí a narušením dodavatelského řetězce získává stále větší pozornost zemědělství v řízeném prostředí, které existuje již od 70. let 20. století. Vertikální zemědělství je pěstování potravin v interiéru a na vertikálně uspořádaných vrstvách.
Existuje několik typů řízeného prostředí. Při aeroponii jsou rostliny zavěšeny ve vzduchu a postřikovány rozpouštědly bohatými na živiny.
Při hydroponii se rostliny pěstují ve vodním roztoku bohatém na živiny. Prostředí, ve kterém se kromě rostlin nacházejí také ryby, se nazývá akvaponické.
Řešení nedostatku půdy
Jednou z největších výhod vertikálního zemědělství je úspora místa a půdy. Na jednom hektaru půdy může být nad sebou až 100 vrstev plodin. Vertikální farmy dokáží vypěstovat 1 tunu salátu na pouhých 17 % plochy potřebné pro tradiční farmu.
„Plodiny se pěstují v prostorech různých velikostí: od malých boxů, které lze umístit v domácnostech nebo kancelářích, až po průmyslové výrobní zařízení s pěstební plochou několika tisíc metrů čtverečních,“ uvedl v rozhovoru pro tum.de profesor digitálního zemědělství na Technické univerzitě v Mnichově (TUM) Senthold Asseng.
Nižší spotřeba vody
Mezi další výhody vertikálního zemědělství patří mnohem menší spotřeba vody, ochrana před tradičními škůdci díky vnitřnímu prostředí a možnost sklízet plodiny mnohokrát za rok, což může významně přispět k celosvětovému zabezpečení potravin.
Podle Assenga můžeme optimalizováním podmínek pěstování snížit potřebu vody až o 90 procent a eliminovat potřebu chemické ochrany plodin.
Problémy spojení s řízeným prostředím
Prvním problémem je vysoká spotřeba energie kvůli nedostatku přirozeného slunečního světla a vody. Oba tyto vstupy musí být zajištěny pomocí elektřiny, což nemusí být v závislosti na lokalitě ideální.
Druhým problémem jsou náklady, a to nejen kvůli spotřebě energie, ale také kvůli vybavení potřebnému pro systémy v řízeném prostředí.
Vertikální zemědělství probíhá v kontrolovaném prostředí bez přítomnosti hmyzu. Proces opylování jako takový musí být prováděn ručně, což bude náročné na práci a drahé.
Vývoj lepších technologií může vždy zvýšit efektivitu a snížit náklady. Celé vertikální zemědělství je však extrémně závislé na různých technologiích pro osvětlení, udržování teploty a vlhkosti. Výpadek proudu na pouhý jeden den může být pro vertikální farmu velmi nákladný.
Zdroj: tum.de, ecowatch.com, visualcapitalist.com, worldwildlife.org
Autor: Dominika Jandorová
