Existují pokrmy, nad kterými se někdo mlsně olízne až za ušima a jinému se naopak žaludek znechuceně smrskne. Jedním z nich je určitě také escargot. Ve Francii je tento pokrm poměrně běžný.
Že jste o něm ještě nikdy neslyšeli? Věříme, že určitě ano – jen možná pod obyčejným názvem šneci. Pod slovíčkem escargot se totiž ukrývají právě tato zvířátka.
Ve Francii potkáte 3 typy lidí…
…pokud jde o šneky. Jsou tu lidé, kteří šneky nejedí. Ať už proto, že je ochutnali a vůbec je neoslovili, nebo je neochutnali a ani je to neláká.
Číslo dvě, zdaleka nejběžnější, tvoří ti, kteří občas jedí šneky. Je to jako tady u nás například s tatarákem. Sníte ho, ale nejíte ho každý den.
Do třetice všeho dobrého jsou tu Francouzi, kteří jedí šneky pravidelně. Buď proto, že jim chutnají, nebo proto, že jsou v jejich regionu běžní.
Šneka jen při zvláštní příležitosti?
Mohlo by se zdát, že ve Francii se šneci jedí prakticky denně. Uvědomte si, že nejběžnějším typem lidí jsou ti, kteří je jedí příležitostně.
„Naprostá většina Francouzů, kteří jedí šneky, tak činí při zvláštních příležitostech, jako je vánoční večeře nebo Silvestr, kdy je to tradiční pokrm,“ vysvětluje offbeatfrance.com.
Jedí se po tisíciletí
Šneci se jedí po tisíciletí a to nejen ve Francii. Existují záznamy o hlemýždích jako potravě během 6. století před naším letopočtem mezi lovci a sběrači a Římané je velmi milovali.
Plinius je nazval „elitním jídlem“ a pozůstatky byly nalezeny mezi ruinami v Benidormu ve Španělsku a Volubilis v Maroku.
Pokud jde právě o Francii, je původ opředen mnoha otazníky. Někteří říkají, že je do země mohl přivézt Julius Caesar, když se chystal dobýt Galii, ale jiní poukazují na fosilie escargotů v Provence, dávno před Caesarem.
Jak vlastně chutná?
„Chuť samotných hlemýžďů je docela jemná – někteří ji přirovnávají k chuti mušlí,“ popisuje departures.com.
Nejčastěji se escargot podává s lahodným česnekovým máslem společně s plátkem nádherně křupavého chleba.
Escargot je také pokrm, který je typický svojí žvýkavostí. Možná i právě proto to není lahůdka pro každého.
Legenda o vzestupu hlemýždí popularity
Na závěr ještě legenda pojednávající o tom, jak se šneci dostali do popředí zájmu a kdy vzrostla jejich popularita.
Údajně to bylo během návštěvy cara Alexandra u Napoleonova hlavního diplomata prince Talleyranda.
Podle legendy se císařský večírek jednoho dne v roce 1814 zastavil v restauraci v Burgundsku. Její šéfkuchař Antonin Carême neměl po ruce nic vhodného, ale když vyšel do své zahrady, zahlédl nějaké šneky a dostal nápad, že je naservíruje carovi.
Přidal česnek, aby „skryl chuť“, a petržel pro barvu spolu s máslem, aby šneci lépe klouzali do krku. Když se car vrátil domů, nemohl na ty „burgundské šneky“ zapomenout a tak byl na světě nový pokrm.
Zdroj: offbeatfrance.com, departures.com
Autor: Karolína Nezbedová
