I v oblastí jídla se střídají módní trendy, které přicházejí a odcházejí. To, co je dnes považováno za vrchol gastronomie, nemuselo být populární před několika lety. Dnes třeba není v módě majonézový dort, který patřil k delikatesám padesátých let.
Jen stěží si lze představit, co chutnalo lidem v dávných dobách, kdy byly úplně jiné zdroje potravin a jiná kultura stolování.
Například ve starověkém Římě byl úplně jiný způsob života, a přestože už tenkrát byl položen základ středomořské stravy, spoustu tehdejších delikates už by dnešní gurmáni asi neocenili.
Nadívaný plch
Zvířátko, které vypadá jako větší myš, bylo předem odchyceno, chováno v kleci a hodně krmeno, aby bylo pěkně tučné. Šlo o pochoutku, kterou si dopřávali jen ti nejurozenější. Pro chudé farmáře to byl zajímavý způsob, jak si vykrmením a prodejem plchů přivydělat.
Oblíbeným způsobem bylo upečení nebo dušení plcha nadívaného a ochuceného pepřem a vývarem.
Páv i plameňák jako symbol bohatství
Dalším jídlem, které zdobilo stoly v domech boháčů, byl páv. Šlo o velice drahou pochoutku, kterou dával majitel domu hostům najevo, že na nich nemusí šetřit. Ještě větším gastronomickým pokladem byly jazyky plameňáků.
Páchnoucí garum mělo mnoho využití
Pod tímto názvem se skrývala omáčka, která byla populární tak, jako je dnes populární například kečup. Dávala se do všeho, od salátů až po dezert.
Recept na garum vypadal asi takto: rybí vnitřnosti a krev bylo třeba se solí namočit na několik týdnů do nádoby. Vznikla silně aromatická nakvašená směs výrazné chuti. Do ní se přidaly bylinky a koření.
Ačkoliv to nevypadá moc chutně, byla tato omáčka považovaná za velmi výživnou a přisuzoval se jí i léčebný potenciál. Dopřávali si ji jak obyčejní lidé, tak ti nejurozenější.
Pštros jako hodně velká pečínka
Ani tento velký pták nebyl ušetřen. Pštros byl ve starověkém Římě velmi oblíbený pro své výrazné a chutné maso. Přestože šlo o exotickou pochoutku, na stolech bohatších lidí byl často. Obvykle se pštrosí maso podávalo s medem, bylinkami a kořením.
Mořský ježek jako zajímavá ingredience
Ježci byli ideálním zpestřením do salátů nebo jako delikátní příloha k hlavnímu jídlu. Obvykle se jemné maso připravovalo na olivovém oleji nebo na sladkém víně.
Jehněčí mozky na mnoho způsobů
Staří Římané si jehněčí mozky vychutnávali nakládané, vařené a pečené. Jeden ze zajímavých receptů dokonce vyžadoval okvětní lístky z růží.
Lůno prasnic získávané kastrací
Chudší Římané si rádi pochutnávali na vepřovém. Než prasnice skončila u řezníka, byla během života vykastrovaná a její lůno se stalo vyhledávanou pochoutkou. Bylo připravováno s medem, octem, vývarem, kořením a bylinkami, hlavně s mátou a celerem.
Dokonce i žirafa skončila na talíři
Když archeologové prozkoumávali Pompeje, město pohřbené pod lávou při erupci Vesuvu v roce 79 n. l., objevili dokonce v kanalizaci zbytek nohy z žirafy. Pravděpodobně nešlo o úplně běžné jídlo, ale když měli lidé možnost si toto maso dopřát, využili ji.
Šneci krmení mlékem
Jíst šneky není nic neobvyklého a i dnes se za tímto účelem chovají. Římané si je ale hýčkali a krmili je pokrmem z mléka a mouky a někdy jim dopřávali i víno. Maso tak bylo potom velmi chutné.
Zdroj: soyummy.com, bigseventravel.com
Autor: Lída Kropáčková
