Andské národy v historii měly morčata za posvátná a jejich maso považovaly za lék. Už před 7 tisíci lety bylo toto zvíře nabízeno jako oběť bohům. V současnosti je morče na talíři aktuálním tématem a pohoršení či znechucení není na místě.
Chov morčat
Do Evropy se morčata dostala až v 16. století a jsou považována za domácí mazlíčky. Obyvatelé Peru chovají těchto zvířat asi dvacet druhů, z toho jsou 3 druhy určené na maso. Nejoblíbenější a nejmasitější má označení „cuy“.
Do světa z této krajiny putují nejen domácí mazlíčci, ale i jejich maso, které splňuje všechny výživové i hygienické normy. Na chuť připomíná něco mezi králíkem a kuřetem.
V Peru se dnes chová přes 20 milionů morčat a toto netradiční maso už si nachází své příznivce také ve Spojených státech. Je považováno za výbornou alternativu k chovu hospodářských zvířat umožňující produkci levného masa v BIO kvalitě.
Šance pro venkov
V Peru má chov masných druhů morčat, která mají až dvojnásobnou hmotnost oproti našim morčatům, i další význam. Jde o nenáročný chov bez nutnosti vlastnění velkých pozemků k samotnému umístění zvířat a k produkci krmení.
Otevírají se nové možnosti ženám
Pro venkovské ženy je to jedna z mála příležitostí, jak si mohou obstarat vlastním úsilím prostředky pro živobytí. Právě proto jsou tyto chovy andskou vládou podporované. Mohou vyřešit problémy chudoby u značné části obyvatel venkova a umožnit ženám stát se nezávislými.
Pro chov může posloužit jednoduché obydlí postavené z místních zdrojů a na krmení nejsou morčata náročná. Jedí málo, rostou rychle. Dobře se množí a zájem o ně se zvyšuje, takže odbyt je zajištěný.
Z Peru tak vychází inspirace i pro ostatní chudé části světa v Asii, Africe a Latinské Americe. Chov je tak jednoduchý, že k němu není třeba žádných znalostí a neklade požadavky na vzdělání.
Vliv na životní prostředí
Peruánci považují tyto chovy za velmi šetrné k životnímu prostředí. Jde o ekologické zemědělství, kdy jsou morčata krmena pouze trávou, která roste na pastvinách hnojených jejich trusem.
Kvůli prostorové nenáročnosti a nízké spotřebě krmiva není třeba odlesňovat krajinu, a nevzniká tak kritické množství metanu, který je například u chovu hovězího dobytka už alarmující.
Velice ekonomický chov
Doba, za kterou je morče vykrmeno čistě přírodní stravou, je dlouhá tři měsíce. Tele místní farmáři krmí dva roky, prase rok, kuře sedm měsíců.
Ženy si pochvalují, že nemusí produkovat takové množství práce jako pro krávy, což jim zabralo mnohem více času. Chov není zatěžovaný nákupem umělých krmiv ani léků. Zvířata jsou zdravá, pokud se drží v čistotě. Během tří měsíců narostou do váhy 1,5 kg, ale jsou i těžší kusy. Zvířatům nevadí ani chladnější podnebí.
Peruánská kuchyně
Peruánci mají toto maso určené pro slavnostní tabuli a umí ocenit jeho nutriční a chuťové hodnoty. Upravují ho s různým kořením naslano, ale i nasladko. Turistům, kteří se nad jejich národním pokrmem pohoršují, se vysmívají. Dobře vědí, jak zdravé a hodnotné maso to je, a když je normální jíst králíka nebo nutrii, proč by na českém talíři nemohlo být i dokřupava vypečené „cuy“.
Zdroj: theguardian.com, tyden.cz, npr.org
Autor: Lída Kropáčková
