O mongolské kuchyni je známo, že je velmi jednoduchá a prostá. Mongolci si odjakživa zakládají na praktičnosti, a možná i proto vznikl pokrm známý jako boodog. Slyšeli jste o něm?
Pokud ne, možná vás (nemile) překvapí skutečnost, že boodog vznikl vlastně proto, že Mongolci putující po světě toho s sebou nechtěli nosit zbytečně mnoho. Vynalezli proto způsob, jak se najíst i bez nutnosti tahat s sebou nádobí.
Mongolská kuchyně je účelná
Boodog vznikl už v době mongolských válečníků. Ti na svých koních zdolávali i dlouhé trasy a vždy s sebou vezli vše, co měli.
Neměli toho mnoho. Jednak proto, že doba byla zlá, a jednak proto, že bylo nežádoucí koně zbytečně zatěžovat.
Nádobí tak s sebou prakticky nevozili. I přesto si ale dokázali poradit. Přišli s poněkud netradičním, leč na druhou stranu účelným nápadem: „Jako nádobí používali mrtvolu zvířete,“ doplňuje atlasobscura.com.
Jejich kuchyně tak již po mnoho a mnoho let razí heslo účelnosti a praktičnosti. A vlastně je taková i dnes.
Koza se nacpala vlastním masem
Nejčastěji se k výrobě boodogu používala koza. Připravuje-li se tento pokrm dnes, vyrábí se z odrostlejší asi dvouleté kozy, která je pro tento účel speciálně vykrmována.
Už dříve se koza zabila, rozřízla a vykuchala. Některé vnitřnosti se odstranily, stejně tak i kosti. Poživatelný zbytek se smíchal, okořenil a nacpal zpátky do kozy.
Důležité bylo nepoškodit tělo, a to včetně kůže. Nešťastná koza se tak nacpala vlastním masem a uvařila se na otevřeném plameni.
Dříve se přímo dovnitř těla zvířete vkládaly i horké rozpálené kameny. Ty už se dnes tolik nepoužívají a přednost má otevřený oheň.
Ochutnat můžete i dnes
„Toto nomádské jídlo lze nalézt po celém Mongolsku,“ píše tasteatlas.com. Máte-li tak zálibu v ochutnávání netradičních pokrmů, můžete si boodog přidat na seznam.
Na místech, kde se při přípravě boodogu stále používají rozpálené kameny, kterými se koza nacpe od končetin přes trup až po krk, musí asistovat vícero kuchařů.
Je to proto, že váha hodně nabyde. Nejdříve je nutno svižně otáčet celou kozou, aby se opálily chlupy, ale nespálila se kůže. To se provádí nad silným ohněm.
Až tehdy, kdy z plamenů zbydou jen žhavé uhlíky a spálení už nehrozí, se koza zavěsí a následně se pozvolna otáčí. Trvat to může různě dlouhou dobu, odvíjí se to nejen od zručnosti kuchaře, ale i od toho, jak zrovna hoří oheň.
Zdroj: atlasobscura.com, tasteatlas.com
Autor: Karolína Nezbedová
