Ve středověku se lidé neomezovali pouze na suchý chleba nebo obilné kaše, kterými se stravovala zejména chudina. I když v té době ještě neznali takovou stálici kuchyně, jakou jsou pro nás dnes obyčejné brambory, na jejich stolech se objevovaly i jiné druhy zeleniny nebo pěstovali vodnici.
Na zahrádkách se objevovala například červená řepa, kapusta nebo zelí – tohle všechno bylo převážně potravou těch, kteří v té době nebyli při penězích. Ve středověku byly známé i okurky nebo dýně, nechyběla ani taková klasika, jako je česnek a cibule.
Obilí jako základ kuchyně
Základní složkou potravy lidí žijících ve středověku bylo jednoznačně obilí. Pěstovalo se od raného středověku a známé byly téměř všechny jeho druhy. Z obilí se následně připravovaly placky, vařily se obilné kaše, které se dochucovaly pomocí ovoce.
Zatímco chudí lidé, kteří neměli peněz na rozdávání, jedli tmavý chléb vyrobený z mouky umleté nahrubo, bohatá vrstva, která peníze řešit nemusela, si pochutnávala na jemnějším bílém chlebu. Byl samozřejmě daleko chutnější.
Nejvíce se jedlo maso drůbeží a hovězí
Nejčastěji konzumovaným masem ve středověku bylo drůbeží nebo hovězí. Opět zde byly rozdíly, skutečně bohatá šlechta si často dopřávala chutnou zvěřinu, se kterou na svých stolech rozhodně nešetřila.
Poddaní ale měli přísně zakázáno lovit v lesích, bylo jim vyhrožováno smrtí. Mohli ale lovit drobné živočichy, například žáby, veverky nebo vrabce – tahle drobná zvířata se pak řadila k poměrně častým chodům středověkého jídelníčku.
Proč vařili ovoce a zeleninu?
Pokud šlo o ovoce nebo zeleninu, lidé ve středověku cokoli z tohoto seznamu vařili. Hodně se totiž věřilo tomu, že syrová zelenina a syrové ovoce způsobují nepěkné nemoci.
V jedné z kuchařek pocházejících z roku 1500 se je napsáno varování, aby se kuchaři vyvarovali zelenému salátku a syrovému ovoci, protože po nich bude jejich pánovi špatně.
Jedli dvakrát denně
Zatímco dnes jsme zvyklí jíst během dne zpravidla třikrát, někteří z nás dokonce i častěji, ve středověku se nejen chudina, ale také šlechta omezovala pouze na dvě jídla denně.
U chudých lidí bylo zvykem posilnit se před odchodem do práce. Nejčastěji se v domácnostech připravovaly levné obilné kaše slazené ovocem, večer si pak v rámci možností pochutnali na zeleninové polévce, chlebu, sýru nebo luštěninách. Když se poštěstilo, bylo k večeři také maso.
I mezi bohatou vrstvou se jídlo omezilo pouze na přísun dvakrát denně, rozdíl byl ale v tom, že šlechta druhé jídlo dne přijímala už kolem třetí hodiny odpoledne.
Šlechta ale nepřestávala konzumovat vybraná jídla až do chvíle, kdy byl čas odebrat se ke spánku. Jelikož byli bohatí lidé opravdu mlsní, už tehdy se mezi nimi ve velkém rozmohla obezita.
Zdroj: bl.uk, medievaltimes.com, abbeymedievalfestival.com
Autor: Karolína Nezbedová
