Dnes si pravděpodobně žádná domácnost nedokáže představit existenci bez příborů. Konkrétně vidličky jsou něčím, co používáme denně. Napadlo vás ale někdy zamyslet se nad tím, kdy byly vynalezeny a jak se postupem času změnily do dnešní podoby?
První vidličky se objevily ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě, ale byly používány především k servírování, nikoli k jídlu. Obvykle navíc měly pouze dva zuby. Později se vidličky začaly používat ke konzumaci pokrmů, stále ale byly pouze dvouzubé. A to až do 7. století, píše Food Unfolded.
Zbytečný luxus, Bůh nám přece dal ruce
V 11. století se vidličky začaly šířit v Itálii, především mezi bohatými. První vidličky měly obvykle dva nebo tři zuby a byly vyrobeny z drahých kovů jako zlato nebo stříbro. Mezi chudými byly považovány za zbytečný luxus.
A to i později, když se rozšířily a mohl je používat prakticky kdokoli. Mnoho lidí dokonce tvrdilo, že se jedná o nástroj ďábla. V 16. a v 17. století v Evropě mnoho nábožensky založených lidí uvádělo, že Bůh nám dal ruce na to, abychom s nimi jedli. A používat nějaký nový vynález mělo být údajně proti jeho přesvědčení.
Vidličky, jak je známe dnes
Materiál i vzhled vidliček se během století měnil. V 18. století vznikly vidličky čtyřzubé, které známe dnes. Používaly se samozřejmě ještě spíše ty hliníkové, bohatší lidé používali vidličky naopak z drahých kovů.
Ke konci 18. století nicméně už můžeme hovořit o vidličkách, které známe dnes. Ve 20. století se rozšířilo používání nerezové oceli a plastů, doplňuje Royal Museum Greenwich.
V dnešní době jsou vidličky používané po celém světě. V mnoha kulturách je navíc správné určení toho, která vidlička je vhodná pro konzumaci jakého pokrmu, známkou vyspělosti a jakési přirozené urozenosti.
Zdroj: History Facts, Tasting Table, Royal Museum Greenwich, Food Unfolded, Slate
Autor: Šárka Cvrkalová
