V různých kulturách se můžeme setkat s různými pochoutkami. I když pro nás je to nepřijatelné, někde se jedí dokonce i kočky a psi. Staří Římané si zase pochutnávali na plších, což jsou drobní hlodavci, kteří prý chutnali výborně pečení. A v některých zemích se konzumují dodnes.
V angličtině se jim říká edible dormouse, tedy v překladu doslova poživatelní plši. Název si drobní hlodavci nesou už z dob, kdy se konzumovali ve starověkém Římě.
Dnes jsou plši oblíbenou pochoutkou v některých chorvatských a slovinských restauracích. Kromě žabích stehýnek si tak na dovolené u moře můžete dopřát třeba právě i tuhle dobrotu.
Vykrmování ve speciálních nádobách
Dnes se v mnoha zemích pořádají takzvané odchyty plchů, které bývají velkou událostí. Zvířata jdou potom rovnou ke zpracování. Ve starých dobách ale před smrtí hlodavci ještě několik dní trpěli.
Plši byli tehdy zavíráni do keramických nádob, ze kterých se nemohli dostat ven a kam jim byla házena potrava. Až ve chvíli, kdy se lidem zdálo zvíře dostatečně vykrmené, usmrtili ho.
Mnohdy ale plši umírali ještě dříve, především pak ve chvíli, kdy jich bylo do nádoby vhozeno více. Zvířata se v panice umlátila narážením do stěn, nebo pošla hlady, protože ze stresu nejedla, popisuje Atlas Obscura.
Potrava vyšších vrstev
Plši se postupem času stali potravou pro bohaté. Jejich odchyt nebyl tehdy jednoduchý, to, že umírali ještě před vykrmením, vedlo k tomu, že šlo o nedostatkové zboží.
Archeologické nálezy nicméně ukazují, že existovaly i jakési farmy, kde lidé plchy chovali a následně je prodávali za vysoké ceny bohatým.
Dnes si plcha můžete dát v některých vybraných zahraničních restauracích, jejich ceny se ale také pohybují poměrně vysoko. To, že se jedná o jídlo pro bohaté, se tak ani po letech nijak nezměnilo.
Zdroj: Atlas Obscura, Mammal Society, Animalia
Autor: Šárka Cvrkalová
