V těžkých podmínkách, kde se lidé museli naučit žít v souladu s přírodou, vznikly pro nás někdy nepochopitelné zvyky a tradice. Například na první pohled nevábná konzumace ptačího trusu pomáhá některým komunitám přežít zimu.
V některých odlehlých částech Grónska jsou výkaly ptáka známého jako bělokur horský (Lagopus muta) považovány za lahůdku. Tento unikátní pokrm, známý v inuktitutštině jako „urumiit“ nebo „uruniit“, pomáhá Inuitům i dalším národům přežít na potravu nuzné zimy.
Pochoutka z trusu bělokura
Bělokur horský patří do řádu hrabavých (Galliformes), kam patří také kuřata, krocani a bažanti. Tito ptáci, často označovaní jako „sněžná kuřata“, mají jednotlivá pírka obalena hustým chmýřím, což jim umožňuje přežít i třeskuté mrazy.
Jejich přizpůsobení chladnému podnebí a řídké vegetaci z nich činí základní zdroj potravy pro inuitské komunity žijící v těchto drsných podmínkách. Bělokuři jsou známí tím, že se na jednom místě vyprazdňují vícekrát, někdy až padesátkrát. Díky tomu mohou lidé shromáždit značné množství exkrementů na jednom místě.
Urumiit, exkrementy bělokura, se sbírají v zimě, kdy vysychají a jsou tím pádem vhodnější ke konzumaci. Trus se obvykle kombinuje s tulením olejem a kousky tuleního masa. Maso se tradičně před přidáním do hrnce rozžvýkává. Na svém blogu spisovatel Lawrence Millman uvádí, že urumiit svou vůní připomíná sýr gorgonzola.
Neuniknou ani samotní ptáci
Domorodá společenství v arktických oblastech konzumovaly a dodnes konzumují kromě výkalů i samotné bělokury. Jejich lov je běžný třeba i na Aljašce. Oblíbenou metodou lovu, jak uvádí web The Great Gtate of Alaska, je postavit ohradu z těsně přiléhajících vrbových větví a nechat v ní malé otvory, do kterých se dají nástrahy.
Jiná technika využívá toho, že ptáci táhnou nohy v měkkém sněhu. Řada smyček se uváže na dlouhou šňůru a smyčky se položí naplocho na zem kolem houští vrb. Ptáci vstoupí do smyček, táhnou nohy vpřed a jsou chyceni.
Způsoby přípravy bělokurů se u různých kultur liší. Často se pečou, vaří, suší, nebo dokonce zamrazují pro pozdější použití. Některé komunity dávají přednost vaření ptáka i s orgány, zatímco jiné je před konzumací odstraňují.
Ve spojení s přírodou
Konzumace bělokurů i jejich trusu odráží hluboké spojení mezi domorodými komunitami a přírodními zdroji, které jsou v jejich prostředí k dispozici. Ač nám může pojídání ptačího trusu připadat odpudivé, ukazuje odolnost a přizpůsobivost kultur, kterým se daří v jedněch z nejnáročnějších podmínek na světě.
Zdroj: Vice, The Great State of Alaska, Lawrence Millman, Traditional Animal Foods, All About Birds
Autor: Dominika Jandorová
