Když kupované okurky, tak jedině ty ze Znojma. To bylo dlouhá léta zažité pravidlo v mnoha českých domácnostech a lidé si rádi i připlatili, aby si na křupavé kyselé dobrotě pochutnali. Bohužel, dnes už se dají poctivé „znojemské okurky“ koupit jen na regionálních akcích v oblasti Znojma.
Právě tam se ještě 450 let stará tradice udržuje a na slavnostech okurek se představují malovýrobci, kteří udržují výrobu především kvůli zachování tradice než pro finanční prospěch.
Začátky pěstování okurek směřují do kláštera
Historie dokládá, že místní opat Sebastian Freytag nechal přivést do kláštera v Louce ve Znojmě okurková semena z Uher. Magazín Znojmo uvádí, že původně šlo o zeleninu, která se pěstovala v severní Indii a jižní Číně. V Indii se pěstovaly už po celá staletí a využívaly se i v léčitelství.
Kudy z nudy popisuje, že naprosto ideální klima a dobrá půda se postarali o to, že se pěstování okurek rozšířilo po kraji. Bohatá úroda však předčila očekávání a místní nestačili okurky konzumovat a prodávat.
Velká úroda vedla k hledání způsobu, jak okurky uchovat déle
Místní tak museli vyřešit problém, jak okurky zpracovat, aby je mohli konzumovat i po sezóně, nejlépe přes zimu, kdy byla strava hodně jednotvárná. Začalo to nakládáním do soli a octa nebo kvašenými okurkami.
Jak šel čas, vznikly křupavé okurky menší velikosti, které se nakládaly do sladkokyselého kořeněného nálevu. To bylo asi od poloviny 19. století. Právě nálev Znojmo proslavil. V období první republiky bylo na Znojemsku přes 50 podniků, které okurky zpracovávaly.
Hodí se jako příloha i pamlsek
Nakládané okurky našly uplatnění jako příloha k mnoha jídlům a začaly se používat třeba do salátů, znojemské pečeně nebo španělských ptáčků. Dokonce zůstaly v oblibě i s příchodem módní vlny lehkých a málo kalorických jídel. Okurky jsou totiž tvořeny z 96 % z vody a jsou bohaté na vitamíny a minerály.
Pýcha Znojma zmizela do Turecka
Jenže velká pýcha Znojma už je dávno pryč. Velkovýrobce Fruta ve městě ukončil svou činnost už před dvaceti lety. Ochrannou známku převzalo Hamé. Jenže za vším jsou peníze, a tak společnost Hamé zakoupil norský potravinářský gigant Orkla.
Okurky, které se plnily do sklenic ručně a ihned po sklizni, si dnes v obchodě nekoupíte. Bradavičnaté okurky, typické pro znojemské zemědělství, už dnes ustoupily výnosnějším odrůdám a pěstují se jen v omezeném množství. Štiplavou chuť kyselého nálevu a křupavoučké okurky výrazně ochucené hořčičným semínkem a bobkovým listem tak dnes běžně nenajdete.
Orkla přesunula výrobu do Bzence, a především do Turecka. Tam se podle Čti doma vyrábí většina produkce, která se zpět dostává i do českých supermarketů. Je jasné, že si Turci nelámou hlavu s kvalitou okurek, a navíc ani zpracování se nedá srovnávat s tradiční českou výrobou.
Kdo chce, ty pravé okurky si najde
Pokud tedy chcete ty „pravé okurky ze Znojma“, naplánujte si výlet na okurkové slavnosti, které se ve městě pravidelně konají, a vsaďte na malé regionální výrobce.
Zdroj: Znojmo, Kudy z nudy, Čti doma
Autor: Lída Kropáčková
