Hořčice patří mezi nejstarší známá koření. Hojně ji využívali Římané, ale archeologické nálezy prokázaly, že se již mnohem dříve používala v Indii a v Egyptě. Do Evropy tak nejspíš přicestovala právě z Egypta. Z hořčičných semínek pak v průběhu času vzniklo hned několik druhů hořčice.
Hořčice byla původně lékem
Zajímavé je, že než se hořčice začala využívat v kuchyni, měla podle magazínu Clockworklemon své místo v léčitelství. Římané ji používali jako lék od bolesti a na podporu trávení. Stopy po uplatnění semínek hořčice jsou i v Hippokratových spisech, raných egyptských záznamech a dalších starých písemných artefaktech. Rostliny hořčice byly poté domestikovány a rozšířeny po celé Indii, Egyptě a Číně.
Hořčice byla pro Evropany prvním přivezeným kořením, další následovalo díky rozrůstajícímu se námořnímu obchodu.
Výroba hořčice nebyla nijak náročná. Semínka se rozemlela a smíchala s octem a později i s nezkvašenou ovocnou šťávou. O hořčici se Římané zmiňují už v kuchařské knize Apicius ze 4. století. Hořčici míchali se spoustou dalšího koření a bylinek, jako je pepř, rybí omáčka, oregano, kopr nebo tymián. Ochucená hořčice se používala jako marináda na pečeného kance.
Původ slavné dijonské hořčice
Dijonská hořčice byla poprvé vyrobena v roce 1856, kdy muž jménem Jean Naigeon z města Dijon ve Francii nahradil při výrobě hořčice ocet kyselou šťávou z nezralých hroznů. Ta se smíchala s práškem z hořčičných semínek. Díky tomuto produktu se město Dijon proslavilo po celém světě.
V Americe vyhrála hořčice s kurkumou
Tím ovšem experimentování neskončilo. Do hořčice se začala přidávat třeba kurkuma. Ta dodala produktu jasně žlutou barvu. Právě tato hořčice byla poprvé prodána v roce 1904 a ve Spojených státech se stala nejoblíbenější hořčicí na hot dogy.
Kromě dijonské hořčice se do světa dostala slavná hořčice Grey-Poupon, kde bylo k výrobě použito bílé víno. Auguste Poupon a jeho obchodní partneři také stojí za prvním automatickým strojem, který tuto pochoutku začal vyrábět.
Ovoce v hořčici
I když se to může zdát jako nezvyklá kombinace, spojení ovoce a hořčice je známé již od 14. století.
Mostarda di frutta bylo lombardské jídlo z velkých kusů ovoce, které se konzervovalo v hořčičné omáčce. Tato delikatesa se podávala v hodovních sálech milánských vévodů k masu a zvěřině.
Anglická hořčice v prášku
Paní Clementsová v roce 1720 představila anglickou hořčici v prášku. Hořčice se stala hodně populární a v roce 1814 se začala ve velkém vyrábět ve žlutých plechovkách pod značkou Colman´s. Před konzumací se prášek pouze smíchal s vodou, aby se uvolnila hořkost a štiplavost.
Dijonská ďábelská vejce
Na jednoduché studené pohoštění budete podle webu G. S. Dunn potřebovat 6 vajec, 3 plné polévkové lžíce majonézy, 1 lžičku dijonské hořčice, sůl, pepř a papriku dle chuti a pažitku nebo petrželku na ozdobu.
Vejce se vaří 8–10 minut a poté se vloží do ledové vody a zbaví skořápky. Rozkrojí se podélně napůl.
Žloutky se vyjmou a vloží do misky, kde se rozpracují vidličkou. Přidají se ostatní ingredience a vytvoří se hladký krém, který se cukrářským sáčkem vrátí do uvařeného bílku. Na ozdobu se může vejce posypat pažitkou nebo petrželkou.
Zdroj: clockworklemon.com, gsdunn.com
Autor: Lída Kropáčková
